19.5.2014 Opět na cestách Kadaň - Cheb

19.5.2014  Opět na cestách.

                Už asi pět let jezdím za skvělým kamarádem Kovim a jeho skvělou družkou Katkou do Kadaně na týdenní dovolenou. Letos to nebylo jinak. Opět jsem vyrazil na foto-dovolenou směr Kadaň. Druhým rokem ovšem rozšířenou o pobyt u Jesenické přehrady na chatě dalšího skvělého kamaráda Petra Koreluse. Také se rozrostla moje osoba o další účastníky dovolené. V loni poprvé jela se mnou má drahá polovička Janička a letos se k nám na pozvání Petra přidal Břeťa Skopal, můj spolupracovník z práce se stejnou zálibou – focení přírody.

                Vyjížděli jsme v pondělí ráno a v Kadani jsme byli zhruba ve čtvrt na tři odpoledne. Cesta byla fajn. Na vlakové zastávce nás čekal Kovi s Bárou a jako asi už pravidlem při příjezdu - liják. Přivítali jsme se a šli se schovat před deštěm do nejbližší malé zakouřené hospůdky. Dali jsme si po dvou orosených a pokračovali ke Kovimu domů. Katka už nás netrpělivě vyhlížela, opět přivítání, káva, panák na uvítanou a vyráželi jsme společně na krátkou procházku do přírody kolem Kadaně. Po návratu, sprcha a u večeře jsme plánovali, jak a co bude druhý den. Rozhodnuto, ráno se jede na Družkovické rybníky fotit z foto-voru.

                V úterý ráno v pět hodin budíček, káva a v šest hodin odjezd autobusem do Chomutova. Z Chomutova na rybníky nás odvezl autem Koviho bratr, se kterým to měl dopředu domluvené. První do foto-voru jsem šel já a asi po hodině a půl Břeťa. Kovi mezi tím lovil foťákem vážky kolem zdejších rybníků. Spokojenost byla veliká, zážitky a fotky z foto-voru je úplně něco jiného, než u nás doma ze břehu našeho rybníka. Břeťa byl ve foto-voru poprvé a na výsost spokojený. Fotky, které si pořídil, hned tak někde nenafotí. Rackové, potápky černokrké, polák velký, labutě, to vše se podařilo Břeťovi vyfotit. Nejraději by do foto-voru šel znovu, jenže čas je neúprosný a pomalu musíme myslet na návrat. Ještě malé zastavení u dalšího rybníku, kde by měly být různé druhy vážek. Pár se nám jich povedlo vyfotit a po krátkém odpočinku přijel Koviho bráška a odvezl nás do Chomutova na autobus. Unaveni, splaveni, ožehnutí jarním sluncem a žízniví jsme doma. Pivo, sprcha, káva, oběd a rychle k noťasu prohlížet úlovky. Co dodat, vášnivá debata o super prožitém dnu, prostě SPOKOJENOST!

                Středa ráno. Opět časně stáváme a jdeme na autobus. Tentokrát jedeme na opačnou stranu Kadaně k řece Ohře, na okolní skalní svahy fotit ještěrky zelené. Čekání, než ještěrky začnou oplývat svou aktivitou, jsme si krátili focením skokanů hnědých a focením okolí řeky Ohře. Po, asi dvou hodinách jsme se konečně vydali na skalní svahy hledat ještěrky. Byly tam! Akorát začínaly vylézat ze svých úkrytů na sluníčko a nám začal závod o pořízení slušné fotky. Rychlé a hbité ještěrky se velice těžko fotí, navíc, když právě nám ta ještěrčí hbitost chybí. Naštěstí se nám podařila velice opatrně jedna ještěrka chytit a dokonce i při focení spolupracovala tak parádně, že se nám podařilo cvaknout pár slušných fotek. Ještěrce jsme poděkovali, dali jí svobodu a opět unaveni, splaveni, navíc odřeni a poškrábáni, ale šťastní jsme se, tentokrát taxíkem nechali dovézt domů. Doma se opakovalo to samé, jako předešlý den. Sprcha, oběd, káva, pivko a rychle k počítači prohlížet a přitom vášnivě komentovat pořízené fotografie.

Pak, po krátkém odpočinku, jsme si začali balit věci a připravovali se k přesunu směr Jesenická přehrada, na Petrovu chatu v místní chatařské oblasti kousek od Chebu.

                Petr nás očekával i s Michalem F., dalším našim kamarádem a také fotografem. Po přivítání a uložení si věcí, nás Petr naložil do auta, aby nám ukázal, kam máme ráno vyrazit na focení ledňáčků. Mezi tím, nám naše drahé polovičky Jana s Katkou, přichystali hodnotnou večeři. Asi do půl noci jsme seděli, vykládali si různé zážitky z uplynulých dnů a přitom se těšili na ráno, na výpravu za drahokamy našich vod, za ledňáčky.

                Nikdy bych nevěřil, kdybych to nezažil, jak je obtížné vydržet v poloze ležícího střelce a čekat několik hodin, až ledňáček sedne tam, kam ho člověk potřebuje, aby ho mohl zvěčnit. To ještě neznamená, když konečně ledňáček sedne na vyhlídnuté místo, že fotka bude ostrá a použitelná. Stíny a tma prodlužovaly naše expoziční časy tak, že byl problém při focení fotoaparát udržet. To jsem také nevěděl, jak je snadné ledňáčky zradit. Stačí neopatrnost a začnou sedat úplně jinam. Vydrželi jsme na místě u říčky Odravy čekat, až do odpoledních hodin. Já jsem měl štěstí, aspoň jednou na ledňáčka zmáčknout spoušť fotoaparátu a Břeťa bohužel, Kovi také vůbec, jen je viděli prolétat a sedat na jiné místa, mimo dosah fotoaparátů. Přesto vycházka byla super. Čekání nám zkracovaly kukačky a navíc jsme mohli pozorovat ondatru při svých dopoledních toulkách Odravou. Ještě ten den, jsme šli všichni na večerní procházku kolem přehrady a přitom se pokusit vyfotit nějakou západovku. Procházka byla skvělá a fotky jsme taky nějaké pořídili. Večer nám Břeťa usmažil karbenátky na rožni, byly vynikající. Povyprávěli jsme si dojmy z krásně prožitého dne a šli zalehnout do našich připravených pelíšků. Ráno nás opět čekala výprava k Odravě. 

                Druhý den jsme výpravu za skvosty našich vod opakovali. Zalehli jsme na stejná místa, ale nic. Já s Kovim vyšel na prázdno a Břeťa s několika pokusy vyfotit ledňáčka, ale na druhém břehu Odravy i tak byl velice spokojený. Konečně my také. Vždyť je už velikým a krásným zážitkem ledňáčky pozorovat a přitom vnímat krásnou okolní přírodu. Odpoledne přijel Petr a nabídl výlet za skorci k Hrozňatovské oboře a prohlídku nově vybudované bobří hráze na Odravě. Po delším přemítání jsem se rozhodl, že tam nepojedu. Byl jsem tam v loni a místo znám. Mé rozhodnutí bylo, jít znovu za ledňáčky. Rozhodnutí, jak se později ukázalo, bylo správné. Zalehl jsem na Břeťovo místo a čekal. Nečekal jsem moc dlouho a ledňáček zasedl k noře na kus trčícího, mechem obrostlého kořenu. Fotku jsem nepořídil! Zarosený hledáček a málo času na jeho očištění mi zmařilo focení. Ani si neumíte představit, jak jsem si ve svých myšlenkách nadával! Po uklidnění mých vášní, jsem se začal v duchu modlit, aby přílet ledňáček ještě jednou opakoval a znovu zasedl na tu samou větev. Připravil jsem se a říkal si, už si to ujít, nebo promarnit nenechám! Ledňáček asi po hodině přiletěl a sedl znovu na to samé místo – paráda!! Jen ho nezradit!! I když s dlouhým časem a vyšším ISO, pár záběrů jsem přesto pořídil. Po chvilce ledňáček odletěl a já děkoval všem svatým a samozřejmě ledňáčkovi za moje vyslyšení. Při odpočívání a prožívání krátce prožitého zážitku, se z čista jasna u říčky zjevil srnec!! Ale opravdu zjevil!  No, tak to jsem už ani dýchat nemohl, na kartě nafocený ledňáček a teď ještě srnec! To by bylo super zakončení, nejen pátečního, posledního foto-odpoledne, ale celé skvělé dovolené. Podařilo se! Srnec v klidu postoupil blíže k vodě a já pořídil čtyři snímky, děkuji, děkuji ti moc! Srnec zašel do krytiny a já pomýšlel na návrat. Ještě rozklepaný vzrušením, jsem začal rychle balit věci, abych ledňáčky neplašil a co nejrychleji zmizel. Po předešlé domluvě, jsem zatelefonoval a Petr pro mne přijel na předem domluvené místo.

                Na chatě už čekali všichni i Jirka Novotný, který slíbil, že přijede na páteční posezení. Okamžité přivítání a hned otázky, co jsem vyfotil. Petr hned hlásí, že se nemají ani ptát. Já říkám, že něco málo mám, ale ostrost asi bude špatná. Po zhlédnutí snímků v počítači, jsem se rozzářil radostí. Dokonce se dají některé fotky použít, PARÁDA!!! No a co ostatní? Byli překvapeni jako hrom, že i ten jejich známý srnec mi přišel k říčce a já ho dokonce cvaknul. Gratulace k úspěchu, přípitky na setkání s velice příjemným kamarádem Jirkou Novotným a přípitek nesměl chybět ani na úspěchy našich foto-lovů.  ZDAR!

                Páteční večer na chatě u Petra byl ve znamení super-zábavy. Co jsme všechno snědli a vypili, vypisovat ani nebudu, ale vydrželi jsme až do pozdních ranních hodin. Povykládali jsme si různé příběhy z přírody, zážitky z focení ať již humorné, nebo napínavé, ale hlavně všechny barvitě podané. Prostě, skvěle se bavila celá naše parta. Nad ránem, jsme se pomalu jeden po druhém vytráceli z verandičky na lože, až veranda osiřela úplně. Následující ráno Břeťa zkusil ještě naposledy ledňáčky, ale nepodařilo se nic. Počasí mu nedovolilo déle čekat a odjezd se také nemilosrdně blížil. Loučení je vždycky takové všelijaké, prostě něco končí, aby mohlo zase něco hezkého, jako byl tenhle pobyt začít. Rozloučili jsme s Jirkou Novotným, poděkovali za krásný pobyt u Petra na chatě, za krásné zážitky, skvělou atmosféru a potom nás Petr postupně odvozil do Chebu na nádraží na vlak.

                V Kadani, každý z nás podrobil své tělo důkladnější očistě, poté jsme si dali kávu a svačinu, kterou nám nachystal Břeťa. Poseděli jsme, probírali všechno možné a u toho prohlíželi fotky pořízené za nádherný uplynulý týden. Po večeři, kterou nám Katka nachystala, jsme šli všichni spát.

                Neděle ráno, odjezd z Kadaně k nám domů.

Závěrem, děkuji za Břeťu, za Janičku za sebe. Děkujeme za krásný a pestrý týden všem, Katce, Kovimu, Petrovi Korelusovi a Jirkovi Novotnému. Musím také vyzvednout i Břeťovo kulinářské uměni, kterým se nám párkrát představil, opravdu chutnalo.

S velikou spokojeností a s mnoha fotkami jsme se vraceli domů a zároveň se už těšili na další setkání a to letos v září, pro změnu u nás, v podhůří našich krásných Jesenických hor. Tentokrát výprava za kamzíky a za jelení zvěří.

S pozdravem Václav.  

Použité fotografie - Ladislav Kovacs - Kovi, Václav Vašíček.