Babí léto.

            Je období babího léta a čas kdy začíná jelení říje. Ranní vycházky do přírody v chladných ránech jsou kouzelné. Nabízejí mnoho k pozorování. Několik ranních, odpočinkových vycházek jsem uskutečnil. Bylo co pozorovat, ale už ne moc co fotit. Viděl jsem lišky, jedna z nich mně dnes ráno málem shodila ze štokrlete, jak mazala do lesa, ani jsem nestihl zareagovat. Srnčího k pozorování bylo mnoho, na dobrý snímek pořád daleko, konečně v našich končinách se i zajíc ukázal.

            Dnešního rána jsem navštívil lokalitu v Lágrech z druhé strany lesa. Za hluboké tmy a oblohy plné hvězd usedám na sedačku, dalekohledem se snažím prokousnout tmu. Zajíc se mně mihnul před skly triedru a za ním postřehnu pastvící se kus srnčího. Zkouším změnit post k čekané, jsem daleko. Bohužel, pokus nevyšel. Srnec i v ranním šeru nedůvěřoval mému pohybu a zmizel v protějším lese. V duchu si nadávám a vracím se na původní místo. Při rozednívání se mně otvírá pohled na rozsáhlé louky, prázdné nejsou. Srnčího požehnaně a dokonce po dlouhé době vidím dvě lišky lovící za terénní vlnou. Jedna z nich si to vydala přímo proti mně. Ovšem chyba, na fotografii bylo šero a navíc mazala tak rychle, že jsem nestačil ani reagovat. Zaběhla zhruba tři metry vedle mne do lesa, škoda. Konečně vychází sluníčko a já v prostoru přede mnou počítám devět kusů srnčí zvěře. Žádný srnec, jen srny se srnčaty. Nádherná podívaná. Po delší době se dávám do pohybu, šoulám ve stínu lesa, co kdyby. Po sto metrech je mi jasné, že k srnčí zvěři blíže nedojdu. Je rychlejší, mizí kdesi pod mezí za lesem. Vracím se s nepořízenou, když si všimnu další srny se srnčaty po mé pravici. Vítr a světlo mi nebylo tentokrát zrovna nakloněno, ale pokus jsem nevzdal. Po kolenou (jak už jsem si v minulosti několikrát přísahal, že už niky) tak jsem tuto přibližovací metodu dnes podstoupil. Jasně, že k úplnému úspěchu to nevedlo, ale aspoň dokumentační fotografie vznikly. Srnčí v tomto čase z takových luk se nehne, vydrží v loukách ležet celý den. I tak odcházím spokojen.

 Při příchodu ke skútru potkávám ještě „kočku divokou – obojkovou“ byla daleko, ale dokument mám. Poslední překvapení na mne čekalo přímo u mého „stroje“ v podobě, loňského, srnčího shozu - šesteráčka.