Cestou k roklinám

Dlouho mě to táhlo do Červených lomů do roklin zkontrolovat nory. Dnes přišlo to ráno, kdy jsem je chtěl navštívit. Jenomže ranní zatažená obloha rozhodla změnit plán s norami a tak mé kroky vedly opět k Měsíční krajině. Dlouho jsem v pasekách nevydržel, mraky na obloze se začaly rozestupovat, řídnout, světla přibývalo natolik, že jsem se zakrátko otočil a „mazal“ do roklin, do Červených lomů. Je něco po půl sedmé, sluníčko přidávalo světla do pasek, ptáci zvyšovali intenzitu zpěvu a já svižnějším krokem kráčím táhlou, uježděnou lesní cestou k roklinám. Fotoaparát mám v batohu, říkám si; tam za tím posledním stromem u cesty foťák z batohu vytáhnu a dám do pohotovostního stavu. Krok míjí druhý a já si stále opakuji, že to může být pozdě, co když náhodou se někde něco pohne …., stejně se neposlechnu. Přicházím k vysokému smrku, ještě kousek popojdu, začnu sundávat batoh ze zad a je to tady! Přesně, jak mě myšlenky při zdolávání táhlé cesty do kopce varovaly, tak se také stalo. Kousek od cesty, ze vzrostlého maliní, ve kterém ležel spadlý strom, odskočil kus srnčího. Postřehl můj pohyb, jak dávám batoh na zem! Snaha, co nejrychleji vytáhnout fotovybavení z batohu, zapnout fotoaparát, posunout teleobjektiv na maximální ohnisko trvala moc dlouho. Naštěstí, srnec po několika odskakujících manévrech pasekou zastavil, jistil a hledal příčinu vyrušení z ranní pastvy. To už mám srnečka v hledáčku a první fotka, i když s třesoucíma se rukama a zatajeným dechem je na kartě. Srnec obchází paseku vysokým buřením, snažím se ho hlídat okem. Prošel hustým porostem v pasece, zakrátko vykouknul z porostu a já mám druhou fotku. Znovu se dal do pohybu, chvilku ho vidím, chvilku ne. K mému štěstí kráčel k rozcestí, kde se znovu zastavil, jistil, a já mohl pořídit několik obrázků.

Třepal jsem se u fotografování zážitkem, jako kdyby šlo o něco moc vzácného, ale to já vždycky a je jedno, jestli to je zajíc, srna, srnec, liška, anebo cokoliv jiného. Vždycky mám velikou radost ze setkání se zvěří. Dnes, mi udělal ohromnou radost srnec z rubaniska pod roklinami a můžu napsat, že radost opravdu velikou.

U nor jsem poseděl hodinu a půl, liška mi prošla přes sousedící roklinu a já ani nevěděl, jestli je dospělá, anebo letošní lišče. Moc mně to nevadí, však nejsem tady naposled a snad se některý večer při čekání na lišky dočkám i jezevců.

Větší fota zde - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/11427446