Čtyřikrát do stejné lokality

V pátek 7.8 jsem poprvé měl letos možnost vyjít se podívat, jak probíhá srnčí říje. Tou vycházkou jsem byl nadšen, dokonce se mi povedlo připískat slušného srnce a i když to nerad říkám, neboli píšu, celkem dobře se mi povedl i vyfotit. Tento skvělý zážitek mi nedal klidného spaní, nemohl jsem se dočkat dalších mých volných dnů. Týden se neskutečně vlekl, pátek pořád v nedohlednu. V myšlenkách se mi honily pochybnosti, jestli srnec ještě bude tam, kde mi dal možnost prvních fotek. K mé radosti byl, ale to bych předbíhal sled událostí.

Je tady další pátek, 14.7 konečně mám vytoužené volno, ráno vstávám o půl čtvrté, těším se. Piju kávu, oblékám se, venku jasná obloha, sedmnáct stupňů, jihovýchodní vítr. Ten vítr mi hodně vadí, ale jinudy se za srncem nedostanu. O půl páté parkuji na mém obvyklém místě, mám čas, a tak pomalým krokem šoulám kolem meze na Lomnickou špici. Jako vždy, zrazuji srnčí, které bylo zalehlé ve vysoké trávě. Teplo a komáři mi dávají pěkně zabrat, možná i to je důvod, proč je ta říje letos taková nemastná, neslaná. Kromě toulavé černé kočky nic dalšího nevidím, ta kočka mi asi nese smůlu. Nejsem pověrčivý, ale v každém pokoseném pásu louky se vždycky zjevila, potvora jedna, černá, žíhaná, pytlačící. Přicházím do míst minulého setkání se srncem. Konečně si mohu odpočinout u balíku sena, no sena, zalisované trávy do balíků. Koukám po okolí, nikde ani chlup. 

Opřu se o balík, napiju se, přemýšlím, který z balíku by byl nejvhodnější k pozorování na další vycházce, když najednou uvidím za terénní vlnou kus srnčího. Jasná věc, srnec, nepravidelný šesterák je tady, ale pro mě, na špatném místě, horizont v pozadí. V zákrytu balíku se snažím nadejít, tím změnit směr fotografování a hlavně nadejít větru. Nedojdu ani k dalšímu balíku, zahledla mně srna, jako po několikáté jsem neuhlídal bokem ležící kus. V podstatě bylo po všem, fotografie jsem pořídil, ale žádný zázrak. Snad druhý den bude lepší. Černá kočka, potvora jedna, na mě čekala, až se budu vracet a celou tu štreku se přede mnou několikrát ukázala, jako by se mi vysmívala.

Po vydatných pátečních deštích, které trvaly až do pozdních večerních hodin, jsem se na sobotní ráno velice těšil. Ochlazení, severovýchodní větřík, spíše vánek, polojasná obloha, to vše slibovalo dobrou vycházku. Bohužel, jen otravní komáři, jedna srnečka, mladý, velice nadějný, dvouletý vidláček mi vyšel mezi balíky a já to ještě zmrvil. Ohnisko jsem měl nevědomě na 400 mm, všiml jsem si pozdě. Navíc celé ráno na dobré fotografování tma, postupně se zatáhlo a znovu dusno. Domů jsem se vrátil propocený, ale už s plánem na nedělní vycházku.

Jak na potvoru, v neděli jsem zaspal. Ranní kvalt i s vypitím nezbytné kávy mi dal zabrat. Přijíždím na své parkoviště, obloha vymetená, žádný mráček, severovýchodní, ostřejší vítr, po komárech ani památky, ochladilo se. Příjemné chladné ráno vydrželo až do půl osmé, pak začalo sluníčko připalovat. Než jsem došel k balíkům, provokovala mě liška, která slídila kolem pole se žitem. Ovšem já se vyprovokovat nedal, držel jsem se své stopy, stejně bych jí, zrzku jednu nedošel, a ještě k tomu ve vyšší trávě bych jí měl problém vyfotit.

K balíkům se mi šlo dobře. Pomalu se šoulám krajem žita, stopy divočáků vidím všude, čerstvě naryto také. Hold, když zaspím, divočáky neuvidím. Přicházím k balíkům, vybírám si místo, prohlížím okolí, nikde ani kus. Dokonce mi to přijde, že i ptáci zmizeli, vzduch mi připomíná babí léto. Usednu k jednomu smotku sena, jen co se napiju hle! Dva srnčí hřbety se znenadání zjevují přes terénní vlnu. Nemám vůbec čas k žádné přípravě, zaklekávám, kaluže vody nevnímám, fotím, jsem nesmírně nadšen, že to je „můj“ srnec se srnou a vlastně ve svém teritoriu. Zatím nikdo srnce neulovil, žádný silnější protivník nevyhnal, jen dobře. Ve chvilce má radost opadá, srna se vytáčí, srnec jí sleduje, jde za ní, terénní vlnu ani nepřešli a už znovu míří do temného lesa. Stoupnu si za balík, pozoruji, co srnčí vymyslí, jestli udělají pověstné kolečko a znovu přiběhnou. Bohužel, nic takového, jak rychle se srnčí ukázalo, tak rychle zmizelo.

To bylo půl sedmé. Čas k ranní čekané si určuji do půl osmé, možná déle. Uvidím, však se ještě nějaká zvěř může ukázat. Dlouho nesedím. Postřehnu pohyb na horizontu, jdu se podívat, co že to bylo. Hle, liška. Okamžitě se pokouším o přiblížení, kryt balíky vzdálenost mezi mnou a liškou zdolávám pomalu metr za metrem, rychleji to nejde. Voda mi čvachtá pod nohami, je všude, a je jí hodně. Léta jsem nezažil v této lokalitě tak podmáčenou zem, jako dnes. Snad mě neuslyší, vítr je silnější, pomáhá mi. Konečně jsem u balíku, rozhlížím se, samozřejmě, že liška už byla o něco dál.

 Zaklekávám, udělám pár snímků a celou tuto akci vzdávám. Lišku nedoženu, to je jisté, vracím se zpátky. Usednu, prohlížím fotky, chci se balit a jít domů, pro dnešek mám zřejmě vybráno. Naráz postřehnu znovu pohyb směrem ke stěně lesa. Špatně se ze světla do tmy dívá, ale přesto rozeznávám srnce se srnou, a zrovna má, již známá dvojice. Tak co? Ptám se sám sebe, vyjde to tentokrát a budu mít záběry, které bych moc chtěl? Ta pravá odpověď přichází velice rychle. Veškerý děj a podívaná trvají krátce. Jen co je dostanu do hledáčku, dovolují mi snad jen tři záběry a to v pohybu. V každém snímku je sloup, balík a ostrost pokulhává, snad jeden snímek vyberu. Srnčí zrychluje, sprint na horizont, tam jsem je nechtěl, přesto fotku pořizuji, jak naschvál má srna pořád hlavu v trávě, jen co jí zvedne, následuje další úprk, tentokrát až někam za horizont. Znovu usedám, kolena promáčeny chladí, ale nevadí mi to. Sluníčko už připaluje, promočené kalhoty zbavuje vody, je mi fajn. I když krátká, ale stejně parádní podívaná a skvělý zážitek. Při kontrole fotek slyším z daleka podezřelé zvuky. Kejhání, které se stálé přibližuje, husy táhnou ze severozápadu na východ, no to je podívaná, vždyť jsem psal, že cítím ve vzduchu babí léto a ono tohle. I když jsou vysoko, fotku jsem udělat musel.

Tak dnes skončila, má čtvrtá vycházka za srncem, nepravidelným šesterákem, zřejmě čtyřletým. Pokaždé když ho vidím, nějak mu ubírám z jeho let, ale to je jedno, srnu má a věřím, že se postarají o zdravé a dobré potomstvo.