Dovolená u řeky

            Je úterý 21.7 a já si vzal dovolenou, abych mohl být u toho, až ledňáčci budou opouštět noru. Mělo to být k dvacátému dni v měsíci, ale nebylo. Pokračuji tedy dál, jak napsal kamarád Martin, ve šmírování nory. Zároveň se samozřejmě snažím o nějaký spešl snímek v dobrém světle. 

Taky jsem dal možnost kamarádům, aby si tyhle drahokamy na Moravici vyfotili. Něco se jim povedlo, ale Martinovi se zrovna moc nedaří. Pořád mu chybí světlo, nebo sedí na nesprávném místě. Domluvili jsme se v pondělí večer, že vyrazíme spolu a určitě se něco podaří. Odkládat to nemělo cenu, každým dnem se ledňáčci osamostatní a šance na focení rapidně klesnou. Domluveno. V úterý ráno jdeme na ně.

            První čekání zahajujeme v krytu u nory. Já už jsem měl jednu fotku na kartě, když přijel Martin. Zapikal se vedle mne a čekáme. Za hodinu nepohodlného čekání žádný nepřilétl. Martin musí za povinnostmi a já půjdu na druhý břeh do nového krytu. Co balíme věci, najednou je tam. Dosedl i s rybkou v zobáčku, podíval se na nás a byl pryč. Hmm, tak to je škoda, stačilo pět minut. No nic, jdeme každý za svým. Přitom ho stále lanařím, aby dnes nikam nejel a zůstal. Prostě to nejde. Je mi to jasný, nedá se nic dělat. Loučíme se a já pokračuji za ledňáčky na druhý břeh Moravice.

            Jenom zasednu a začíná doslova ledňáčkův karneval na větvičce. Vystřídali se oba, jak syn, tak i jeho otec a několikrát v různých intervalech. Kartu jsem mněl za krátko plnou. Spěchám domů, cestou volám Martinovi, aby co nejrychleji přijel. Já musím pro druhou kartu a pro pití. V Martinovi to dlouho nehlodalo a v rozhodnutí měl po chvilce jasno. Přijedu pro tebe zhruba za hodinu. Hodina to ani nebyla a už slyším přijíždět auto. Tak jsem tady, jedeme. Vzal jsem si tři kozly, korbel na pivko a malou sváču. Za krátko sedíme v krytu, otvírám kozlíka a najednou ledňáček sedí na větvičce. Bohužel, světlo nám nepřálo. Pár fotek máme, ale to světlo… Martina jsem dráždil lahváčem a ledňáčci nechtěli na větvičku delší dobu přilétnout, to je situace. To je jak naschvál. Kurňa, přece to není možný, aby nic! Ano, je to možný. Posílám Martina na druhý břeh. U nory budeš mít větší šanci, sameček stále krmí a sedá na starou odsedací větev. Martin odchází a já si přeji, aby mu to vyšlo. Jenže, zase špatně. Jenom Martin dosedl na místo, tak já měl krasavce před sebou a to už i v lepším světle.

 Na chvilku přilétl i k Martinovi, dopřál mu pár fotek a odletěl zakrmit mladé. Martin byl zakrátko zpátky u mě, zkrátil si to přes řeku. Zajel do krytu a hned mi připomněl hranostaje. Dá se říci, že to bylo na chlup stejné. Je to sranda, smali jsme se, co už taky, žejo. Martin se plazil za hranostaji a já je zanedlouho fotil na kamenech. Vypadá to divně, chci pro kamarády to nejlepší a pak to dopadne úpně jinak.

             Já si dal třetího lahváče, Martin cigáro a pro dnešní den, jsme pobyt u řeky ukončili.

            Martine, zítra ráno přijeď, dáme repete a to by bylo aby nebylo!