Dovolená v Kadani

    Po dvou letech jsem znovu vycestoval na týdenní foto-dovolenou do Kadaně. Má drahá polovička Janička za našimi ratolestmi do Prahy a já za skvělým kamarádem Kovim a skvělou kamarádkou Katkou. Kovi už měl vymyšlený plán foto-výprav. Cílem měly být dvě lokality a v obou lokalitách bažantí zvěř, Droužkovické rybníky s fotografováním vodního ptactva z fotovoru a na konec Raná s obyvateli zvířecího druhu. Všechno by bylo perfektní, až na maličkost a to dost pro nás důležitou. V daných lokalitách v okolí Kadaně nebyla ještě pokosená tráva a bažantům byla vidět jen hlava a kousek krku. Musím ale napsat, že slyšet ranní bažantí kodrcání bylo ze všech stran. U nás dávno bažanti nejsou, tak i to byl pro mne nádherný zážitek. Fotovor jsem nezvládl, cestování a únava z přímo horkého počasí mně bránila k realizaci focení z fotovoru, ale Ranou už jsme uskutečnili.

Náhradní plán.

    Po krátké úvaze jsem Kovimu navrhnul, že se zaměřím na okolní rybníky a na vodní ptactvo, hlavně na lysku černou, která kdysi, před lety byla velice dobře rozšířená i na našich rybnících v okolí Břidličné. Bohužel, po nesmyslných úpravách rybníků lysky černé u nás zmizely. Kamarád souhlasil a tak jsem si vybral místo u jednoho rybníku se zajímavým prostředím a zajímavou barvou vodní hladiny. Strávil jsem u tohoto rybníka mnoho hodin čekané v různých polohách, ležících, sedících, různě pokroucených, ale lysky i s mladými jsem vždy mohl pozorovat jen u protějšího břehu.

Do středu rybníku ani jednou nevyjely. V žádném případě to nebyla nudná čekaná. Z hladiny rybníku se každou chvilku ozývali skokani zelení, občas přelétly labutě a dokonce i ledňáček mě přilétl pozdravit. Vždycky po příletu pískl, sedl do větví stromů, po chvilce zalovil a byl pryč.

 Několikrát tuto návštěvu rybníku opakoval a tak další ráno jsme k rybníku zalehli oba dva, já i Kovi. Jak naschvál, ledňáček nepřiletěl ani jednou, lysky jezdily opět u protějšího břehu, ale překvapení a krásného zážitku jsme se dočkali. Z ničeho nic, u vedlejšího břehu přistála volavka popelavá. Dlouhou dobu nehybně stála, pak hbitý pohyb a v zobáku měla tak asi třiceti centimetrovou rybu. Snímek nemáme ani jeden z nás, nebylo možné v tak  krátkém čase a nepozorovaně přesunout fotoaparáty do jiného úhlu. Za krátko odlétla. Doufali jsme, že se objeví naproti nám, vyjde z rákosu a bude se snažit lovit a nám dá příležitost k focení. Bohužel, znovu přilétla do stejného místa a my opět jen nehybně koukali. Kovi se snažil fotoaparát otočit a pořídit snímek, ovšem lysky to nedovolily. Ještě jsem nikdy neviděl, jak lyska s mladými dokáže volavku vyhnat. Křik, ostré šplouchání vody, útoky lysek a volavka byla donucena opustit toto její loviště.

Čekanou jsme ukončili s krásným zážitkem, i když bez fotek. Já pořídil jen dokumentační snímky lysek a to bylo pro tentokrát vše. Ten den jsme se vydali ještě na krátkou obchůzku parkem a na jednom z parkových rybníků jsem cvaknul slípku zelenonohou.

Raná.

    Odpoledne přijel za námi další kamarád, myslivec, rybář a zároveň fotograf Michal a vyjeli jsme i s Katkou na Ranou za sysly. Dopředu jsem měl představu, jak fotit, jak pořídit zajímavý snímek. Ovšem po příjezdu bylo všechno jinak. Na Rané probíhal výukový kurz paraglidingu a to zhatilo veškeré plány. Fotografii jsme každý z nás sice pořídili, ale zážitek a nějaký bonus navíc nebyl.

V pozdních hodinách jsme přijeli domů, povečeřeli, podebatovali o všem možném a šli zalehnout.

    Ráno mně Kovi navrhuje, jet na Ranou znovu. Já nejsem pořád rozhodnutý, ale nakonec usedám k PC a hledám spoje, kterými bychom mohli co nejdříve vyjet. Domluveno, vyjíždíme já, Kovi a Katka autobusem za sysly, Michal musel odjet za pracovními povinnostmi. Cesta nebyla vůbec jednoduchá. IDOS uvádí něco a realita byla nakonec jiná. Zřejmě díky neznalosti řidiče v Lounech, nebo já nevím. Odpověď měl okamžitě Kovi, prý se nadarmo neříká „Město Louny je prostě pro …..“. Nakonec jsme dojeli na Ranou taxíkem. Silnější vítr zahnal paragliding do chalup a my měli celou oblast pro sebe. Bylo to úžasné odpolední fotografování a pozorování těchto drobných tvorů. Užili jsme si to náramně. I když je na Rané syslí populace dost plachá, tak při trpělivém nabízení potravy se pomalu osmělovali a při našem končení výpravy, by vlezli pomalu až do batohu. Ukázalo se, že jejich zvědavost je silnější, než jejich plachost.

    Jedna taková malá perlička, o které se zde musím zmínit a která opepřila naši výpravu. Katka musela na potřebu do nedalekého Skleníku. Tak se jmenuje místní ubytovna pro návštěvníky a zároveň je i občerstvovacím podnikem. Chvilku předtím prostřel Kovi nakrájenou mrkev syslům a byli jsme zvědaví, jak budou sysli reagovat. Dlouho nic, až když Káťa nemohla vydržet a odešla, a odešla i s tím, že nám na naše naléhání donese točeného Platana, se najednou sysli rozhodli mrkev ochutnat. První přiběhla zřejmě samička, chvilku jí okusovala na místě, pak jí uchopila a mazala k noře, u nory se k ní přidal mladý sysel, domáhal se také nějakého toho, pro něho, ještě zřejmě neznámého sousta.

Úžasná podívaná a skvělé momenty pro pozorování i pro focení. Nic netrvá věčně. Určitě si každý dovede představit, když se Katka vrátila a my jí popisovali poslední scény, které nám syslí rodinka předváděla. „Vůbec“ v tom nebyl od nás ani sebemenší náznak škodolibosti…… Pivko jsme měli a tak jsme s Kovim odpočívali a pozorovali syslí hrátky kolem nás. Katka zalehla k fotoaparátu, ale takového momentu se již nedočkala. Snad příště, určitě příště. Jezdí s Kovim fotografovat i k Mladé Boleslavi a tam se určitě dočká možná i lepších záběrů. Po dopití Platana balíme věci a odjíždíme do Kadaně.

    Při večeři jsme probírali uplynulé dny a byli jsme nadmíru spokojeni. Jen Kovi měl výčitky, že nemám fotografie, jaké bychom si přáli. Ano fotografie nejsou, ale zážitky a setkání s kamarády, to je vždycky úžasné a doufám, že ne poslední.

Láďo, Katko, ještě jednou moc děkuji.