Dvě úžasná rána u nor

První víkend po návratu ze Slovenska mě v revíru připravil velice příjemná překvapení. U nor v roklinách v Červených lomech to bylo setkání s jezevci, i když jen krátké. Vraceli se z nočních toulek do nory, fotky jsem nějaké stihnul pořídit, nejsou sice žádný zázrak, ale mě potěšily. Lišče, které je v roklinách samotné, se mi neukázalo, tak jsem po hodince čekání zabalil věci a jel domů, však jezevci pro dnešek snad stačí.

            Druhý den v neděli ráno, vyjíždím z domova kolem šesté, obloha zatažená, severozápadní vítr, spíše jen lehounký vánek. Na první křižovatce nechávám skútr, dál pokračuji pomalu pěšky. Podle slov kolegy myslivce se mladé lišky toulají na cestě u Úvozu. Je kolem půl sedmé, obloha se začíná barvit do modra, to slibuje hezké ráno. Po cestě kráčím opravdu co nejtišeji, když nejedenou, za sebou slyším nějaké štěbetání. Á, už vím, komu štěbetání patří, tři mladá „liščata“ mě míjí, popřejí mi dobré ráno, já odpovídám zrovna tak. Mladá, musím uznat, hezká děvčata chodeckou turistikou udržují své křivky v parádní formě, měl jsem dost času jejich postavičky zhodnotit, než se mi dívenky ztratily z dohledu, skvělé zpestření vycházky. Já pomalu došoulal až na křižovatku, vlastně na hlavní točnu a po zrzkách nikde ani stopy. Krátce jsem poseděl na pařezu, osvěžil se čajem a pomalu se vydal zase zpátky dolů k Úvozu. U Úvozu mi svitlo, ve svahu vedle úvozové cesty kdysi bývala nora, pes mě tam v letech hodně dávných dovedl za postřelenou liškou. Dlouho neváhám, jdu úvozem, pak odbočuji levou, mladou travičkou zarostlou, strmější cestou. Snažím se jít co nejtišeji, ale zarostlé, suché větvičky mám problém zdolávat tichým krokem. Ke staré noře nebylo třeba jít. Pod horizontem, kolem cesty jasně vidím oježděná místa od liščat, tady si hrají, jejich noru nemusím a ani nebudu vůbec hledat.

Chvilku stojím u statného modřínu, a hle, lišče je přede mnou, hned za ním druhé. Rozhlížím se kolem, kde by bylo vhodné usednout, jo támhle na ten pařez. Ještě pořádně nesedím a třetí lišče prochází kolem v trávě, která ho bohužel pro mne zakrývá tak, že fotka pořídit nejde. 

Tak, liščata mám před sebou, ale co s tím? Pozorování je úžasné, zážitek skvělý, ovšem stále bez slušné fotky. I když nerad, musím se zvednout, abych vůbec přes vzrostlou vegetaci mohl některé lišče dostat do hledáčku. V polo dřepu, v polo stoji konečně pořizuji snímky, se kterými budu snad spokojený.

            Vydržel jsem u liščat necelé dvě, nádherné hodiny a jen jak budu mít příležitost, určitě se sem vrátím. Nesmím dlouho otálet, je vidět, že mladé zrzky se začínají toulat dost daleko a to může být pro pozorování a fotografování konec.

Větší fota zde -  eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/9785936