Foto-expedice Helgoland

Foto-expedice Helgoland 2014

Bylo to asi v polovině února, když mi napsal kamarád Láďa Kovacs – Kovi, že pojedou v květnu s jeho družkou Katkou a dalšími kamarády na ostrov Helgoland fotit. Ostrov leží v severním moři za Německem, asi blíže k Dánsku. V podstatě to je ale jedno, prostě v oblasti, kde vládne většinou zima.

Píšu odpověď Kovimu, že nepojedu, že to prostě letos nejde, mám toho moc a na tenhle výlet, to už vůbec ani pomyslet.

Odpověď - prý, veliká škoda že nemůžeš jet s námi, že to bude fajn parta a že to moc stát nebude a že to bude fajn výprava a samé takové že – že - že…. no, ale když teda nemůžeš, nedá se nic dělat.

No co mám povídat, cloumalo to se mnou celé dny po takové zprávě. Stále mi to šrotilo v mozkovně, jak a co udělat, aby mi vyšel rozpočet, aby mi vyšla dovolená na veškeré akce a podobně. No hlavně, dcera má letos rodit a to je moc důležitá věc. Proto takové rozpaky a různé přemítání myšlenek. Určitě to každý zná.

No ale, má drahá polovička si toho samozřejmě všimla a nevydržela to. Prej, jeď! Nikde jsi pořádně nebyl a tady máš možnost, tak hergot – jeď a neštvi mě, všechno se nějak udělá, nějak se vše zvládne. No, tak to bylo povzbuzení! Ale, já pořád, jestli to myslí vážně a neříká to jen tak, co a jak s Prahou, naší dcerou, která má v březnu rodit, budeme mít přece vnouče a bůhví co všechno bude zase zapotřebí a podobně …. Ne, řekla sem ti jasně, jeď, tak jeď. Tak já tedy pojedu - a nebude ti to vadit? Ne nebude. Fajn, souhlasil sem a moc rád.

Sedl jsem k PC a napsal Kovimu, že mám schválený foto-výlet na Helgoland, že pojedu s vámi. Odpověď – paráda.

A tak začala příprava na (nazveme to Foto-expedici Helgoland). Do samého odjezdu, který se konal ze středy na čtvrtek (7.5 – 8.5) z Kadaně, jsme s Kovim jiné téma neměli. Jenom samé kolik co stojí, kolik vyměníme Euro, vyřízení cestovního pojištění, kdo vyřídí ubytování, jak a čím pojedeme a co si vezmeme sebou za oblečení, jaké bude asi počasí a taky jestli si vezmeme nějaký šnaps na cestu, třeba Staromysliveckou. Tři měsíce, pořád dokola, sranda. Pro mou osobu byla paráda, že jsem se nemusel vůbec o nic starat. Ubytování zajistili Koviho kamarádi, auto zajistil sám Kovi a o řidiče nouze ve výpravě také není. Cestovní pojištění si vzali na starost Kovi s Katkou a dokonce mi vyměnili i naše koruny za Eura. Díky.

Další dlouhé dny byly jen ve znamení posílání si odkazů na videa umístěné na internetu o ostrově, fotografie z předešlých různých výprav od různých fotografů a pořád dokola. Odpočítávání dnů patřilo k našemu rituálu při pozdravu v telefonu – blázni?! Ne prostě natěšenci a nedočkavci. Tak jsme si zkracovali dlouhé tři měsíce před odjezdem.

Musím tady podotknout jednu velikou důležitost a to, že v březnu dcera šťastně porodila Martinka, jsou zdraví oba dva a Martínek se má hodně k světu. Radost.   

Já se dočkal.

Je 5.5.  pondělí a mám po noční směně. Trochu se prospím a začínám si chystat vše na verandu na stůl, jestli se mi vše, co sem si dopředu vymyslel, že si vezmu, vleze do tašky. Je to pěkná hromada věcí, ale nemíním nic nechat z toho materiálu doma. Ochladilo se a to je důvod, nic nepodcenit. Mezi tím nabíjím baterie do dálkového ovladače pro foťák a chystám další drobnosti, jako nabíječku, el. prodlužovačku a hlavně čtečku karet. Vím, že karty co mám ve fotobatohu náhradní, mi stačit nemusí a průser by byl, kdybych fotky potom nemohl dostat do noťasu. Si asi umí každý představit.

6.5.  Balení na ostro, smažení řízků na cestu, které mi smaží kdo jiný, než moje Janička a balení základních potravin, které mi taky nakoupila, jak jinak než moje Janička. Nesmím zapomenout na itinerář vlaků, které mi taky vypsala Janička. No a hlavně taky peníze! Ještě nabíjím baterky do foťáku a už by to mělo být všechno. Zítra ráno odjezd do Kadaně.

7.5. Odjezd autem v 7:00hod do Olomouce na vlakové nádraží. Od nás z Břidličné je prostě problém se spojením, takže  mi rodina vyšla vstříc a vezou mě autem do Olomouce. Kupuju jízdenky, odcházím od okna prodeje jízdenek a najednou se potkávám s panem Jindřichem Štreitem. Kdo to je, nemusím snad nikomu vysvětlovat, pozdravíme se, prohodíme pár vět a jdeme každý za svým zájmem. Na peróně hned malá pověrčivá nepříjemnost, z vlaku vystupuje jeptiška a zrovna tam, kde se chystám nastoupit. Hned se mi promítly všelijaké nepříjemnosti hlavou, tak že sem změnil vagón.

 Z Olomouce odjíždím 8:19hod Šohajem do Prahy. Jedno zjištění. V naši republice je rozkopané snad každé nádraží a už začínáme nabírat zpoždění minutu po minutě a načítá se. To sem prosím pěkně měl mít časovou rezervu, abych se stačil v Praze aspoň podepsat. Naštěstí to vyšlo.

Z Prahy 11:30hod rychlíkem Karlex do Kadaně Prunéřov, přestup na místní lokálku směr Kadaň. V Praze nastoupím, kupé prázdné, jen jedna dívka – slečna, která probírala asi maturitní učivo. Až do Ústí byla cesta fajn, ale pak se začali střídat v kupé cestující a to by člověk nevěřil, jak s cestujícími se mění i aroma v kupéčku. Jestli taky tak smrdím, tak potěž pánbů. No nic, cesta ubíhala a najednou v Chomutově se mezi dveřmi do kupéčka objevil Kovi s Bárou. Přivítání a okamžitě se debata odebrala směrem k expedici. Jeden přestup v Kadani Prunéřov a za pár minut Kadaň.

První cestovní maraton je za mnou. Super!

U Koviho doma sedíme, popíjíme kávu, sem tam dáme panáka staromyslivecké a těšíme se na další účastníky foto-expedice. Z Mladé Boleslavi má přijet ještě Dalibor Šťastný se svou družkou Jiřinkou, jeho kamarád Aleš Chmelíček a v Chebu se přidá Petr Korelus. Příjezd očekávaných účastníků z Mladé Boleslavi nebyl bez problémů. Vlak měl zpoždění a místní lokálka v Kadani Prunéřov, kde museli naposled přestupovat, na ně nečekala a frnkla jim přímo před nosem. Tak že, poslední část cesty ke Kovimu absolvovali taxíkem.

Je kolem půl osmé večer a jsme až na Petra všichni. U Koviho se navzájem představíme a pomalu začínáme nakládat naši bagáž do auta. (Musím se zmínit, že do zapůjčeného auta, tranzitu, který půjčil Kovi od svého kamaráda).

Je asi půl jedenácté v noci a vyjíždíme z Kadaně směr Cheb. Za volant usedl Aleš a navigační operátor je sám organizátor foto-expedice Kovi. Po dvou hodinách jízdy jsme v Chebu a na palubu se přidává Petr.

            Jsme všichni. Tedy Láďa Kovacs – Kovi, jeho milá družka Kateřina, Dalibor Šťastný také se svou milou družkou Jiřinkou, Aleš Chmelíček, zkušený harcovník Petr Korelus a sám já Václav. Petr, který velice dobře zná Německo, usedá za volant a za chvilku přejíždíme hranice. Ocitáme se v říši Německé. Celým Německem projíždíme bez problémů, ale za stálého deště. S krátkými přestávkami na protáhnutí těla a ulehčení si, nás asi po sedmi hodinách jízdy Petr dováží do přístavu Cuxháven. Chvíli bloudíme, než najdeme to správné parkoviště a loď, která popluje na ostrov Helgoland.

8.5.9:00 jsme na místě. Za neustálého lijáku musíme z auta a někteří se hned převlékají do teplejšího oblečení. Vyndáváme zavazadla a mezi tím Petr kupuje lístky na loď. Přemisťujeme se a po krátkém čekání se naloďujeme na loď ATLANTIS. Na lodi hledáme nějaké dobré místo. Usedáme a někteří z nás, si chystají ihned pytlíky na obsah svého žaludku. Po ukončení nástupu všech pasažérů loď vyplouvá směr ostrov Helgoland.

Ze začátku to dosti houpalo, ale zatím každý vydržel. Později nám jeden s pasažéru na lodi přece jen zezelenal (Dalibor), ale nakonec to také ustál. Po dvou a půl hodinách plavby jsme na místě. Paráda! Na samotný ostrov nás námořní služba převážela ve člunech, protože hloubka vody u ostrova nedovolovala lodím přistát přímo u mola. Velice dramatické nastupování do člunů a vystupování z nich zvládl každý celkem bez velikých problémů. Kdo měl větší problémy s rovnováhou, tam pomohla lodní služba. Celkem sranda.

Je kolem jedné hodiny odpoledne a konečně jsme na ostrově Helgoland. Super! Chvilka odpočinku a užití si prvních rozhledů kolem sebe. Obloha se protrhla a začalo nám dokonce po mnoha hodinách cesty svítit sluníčko.

Najít domek, ve kterém jsme měli předplacené ubytování, nebyl veliký problém. Po krátkém prozkoumáni mapy v mobilu a krátké debatě jsme určili směr a šli jsme. Jenom jsem doufal, že s těmi zavazadly nepůjdeme přes půl ostrova. Ne, naštěstí ne. Asi po deseti minutách chůze jsme byli u domku. Paní, která domek pronajímala, už čekala před domem. Formality kolem ubytování si vzal na starost, jak jinak než Petr.

Tak to jen ve stručnosti popis cesty až k prvnímu výšlapu na útesy Helgolandu.

Je čtvrtek 8.5. 14:30 a tak tedy vyrážíme na útesy za prvními snímky Terejů bílých. Cesta na útesy, byla zároveň takovou malou poznávací obchůzkou celého ostrova. Na útesy jsme se dostali z východní strany po strmém schodišti. Jakmile jsme dosáhli vrcholů útesů, hned byl cítit studený a celkem silný severák. Pohledy do dálky a na blízko ležící ostrov Düne byly opravdu fascinující. Už jsem si plánoval, jak asi budu fotit východ a západ slunce a jaké místo pro tyhle snímky bude vhodné. To jsem ještě ale nevěděl, že počasí nebude spolupracovat, tak jak bych chtěl.

Po další krátké chůzi na vrcholcích útesů, přicházíme do míst, kde mají terejové hnízdiště. Opět pro nás úžasný pohled. Křik terejů byl ohlušující a zápach velice pronikavý. Začali jsme vytahovat fotoaparáty a pořizovat první snímky. Jenže, silný severní vítr sebou opět přinášel dešťové kapky a světla začalo ubývat. Boj s větrem, doprovázený dešťovými přeháňkami byl pro některé z nás marný. Objektiv byl za krátký čas plný dešťových kapek a na víc udržet fotoaparát v tom větru byl další problém. Nezbylo nic jiného, než foťák zabalit a čekat, až se zase objeví světlo a přestane drobně pršet. Z útesů bylo vidět, jak z dálky vítr žene déšť anebo, jak naopak, déšť odchází a přichází aspoň na chvilku trochu světla a my mohli opět zahájit palbu po terejích našimi fotoaparáty.

Po pár hodinách jsme boj proti počasí ukončili a pomalu se vraceli domů. Po příchodu, jsme si uvařili kafe, posvačili, nebo povečeřeli, dali nějakého toho panáka a prohlíželi první snímky terejů. Nálada i skrze počasí byla výborná, humor nás neopouštěl.

S nadšením jsme si vyměňovali první dojmy z výšlapu a zároveň komentovali první pořízené snímky terejů. Mezi tím vším, jsme plánovali průběh následujícího dne. Večer končil a s panákem staromyslivecké, nebo slivovicí jsme končili i my. Unaveni, ale nabuzeni na další den jsme postupně uléhali ke spánku.

Je pátek 9.5. 8:00 Opět vyrážíme. Tentokrát na přilehlý ostrov Düne za tuleni a dalšími druhy ptactva, kteří obývají tento ostrov.

Někteří z nás vstávají kolem šesté hodiny ráno a pomalu se začínáme vypravovat na celodenní výlet na ostrov Düne. Vaříme si kávu, snídáme a asi kolem osmé jdeme do přístavu koupit lístky na přepravu. Jediným problémem byly zmatky naši Katky. Všichni už stáli nachystaní před domem, jen Katka chyběla. Se, ani nedivím, když na ní zůstala úklidová povinnost a příprava nějakého občerstvení na cestu. Jsme asi darebáci, když jsme to s Kovim nechali všechno na Katce. No, ale tak to už bývá i v různých jiných výpravách. Dočkali jsme se a Katka už je před domem také. Vyrážíme. Petr opět kupuje lístky a nasedáme do člunu. Asi za čtvrt hodinky jsme na místě. Počasí opět nic moc. Zase vítr a deštivo, jako včera večer, tak i dnes ráno. Ale nenecháme si kazit dobrou náladu a jdeme na prohlídku ostrova a hlavně za tuleni. Když spatříme první tuleně, počasí nepočasí, slota ne-slota vytahujeme foťáky, mrskneme sebou na zem a začínáme drtit první snímky. Písek se lepí všude, zalézá do všech záhybu oblečení a problém uhlídat fotoaparát od písku byl celkem nemožný manévr.

Zase dešťová přeháňka, která nás některé donutila vytáhnout pláštěnky a na nějaký čas fotoaparáty schovat do baťohu. Postupně se naše skupinka roztrhala do dvojic, nebo na samotného průzkumníka terénu, jako byl třeba Petr Korelus. Asi v poledním čase, se opět jakž-takš udělalo světlo a znovu jsme se vrhli do pořizování různých snímků. Už jsme nefotili jen tuleně, ale také různé druhy ptactva. Třeba, bělořita šedého, ústřičníky, kamenáčky, jespáky, racky sibiřské, kajky a dokonce jsem na ostrově vyfotil i husu velkou. K vidění tam jsou i jiné druhy ptactva. Havran, vrána šeda a další, jako třeba konipas bílý, linduška a podobně.

Takové focení nebylo vůbec jednoduché. Chceš dobrý snímek, zalehni do písku, nebo do chaluh, prostě tam kde je potřeba a času na výběr místa k focení moc nebylo. Někteří z nás to odnesli pěkným zápachem. Samotné chaluhy dost páchnou a navíc, když v nich místní tvorové zanechají po sobě poklad v podobě trusu, tak pak už ten zápach nemá chybu.

Prostě paráda, někteří určitě nezapomenou. Jejich přítomnost, byla pak znát, i když nebyli vidět. Umíte si to asi všichni představit.

Odpoledne, asi tak kolem půl čtvrté se na ostrov opět blížila černá stěna vody. Byl jsem zrovna s Alešem na jednom z míst, kde se pronajímají bungalovy a dá se tam dokonce i stanovat. Po krátkém dohodnutí, že ten déšť nám už neumožní focení, jsme se odebrali k molu, abychom mohli odplout zpátky na Helgoland. Stihli jsme to na fous, jenom jsme se schovali pod přístřešky v přístavišti, začal liják, co liják průtrž mračen doprovázená silným větrem! Po krátké chvilce přicházeli ostatní, Dalibor s Jiřkou a v zápětí Kovi s Katkou. Všichni celkem fajn. Jenom Katka byla promočená a zmrzlá na kost. Za chvíli stejně odplouval člun na Helgoland a tak se rozhodli, tedy kromě mě a Aleše, že odplují nazpět. Jediný kdo stále chyběl, byl Petr. Já jsem se s Alešem dohodl, že tu průtrž přečkáme, počkáme na Petra a snad se nám podaří třeba ještě něco vyfotit.

Petr se neukázal, ale jen odplul člun, vysvitlo slunce a vydrželo skoro tři hodiny svítit. S Alešem jsme to patřičně využili a některé snímky jsme si nafotili znovu. Když jsme dospěli k názoru, že máme fotek dost, odebrali jsme se zpátky do přístavu. Jen Petr stále nikde. Už to bylo dosti divné, říkali jsme si, že Petr bude někde schovaný a stále čekat na nějaký super záběr. Omyl. Po našem návratu jsme zjistili, že Petr sedí spokojen u PC a dívá se na místní televizi. Ostatní, po návratu vypili prej kávu a ještě se vydali na útesy za tereji. I tak měl Petr opravdu ten parádní snímek, vyfotil pářící se racky, vtom nehezkém počasí opravdu krásná fotka.

I přes nepřízeň počasí jsme byli na výsost spokojeni a večer byl podobný, jako ten ve čtvrtek. Prohlídka fotek, vykládání zážitků, mezi tím nějaký ten panák a plán na sobotní den. Postupně se jeden po druhém vytrácel do svého lože, až jsem zjistil, že sedím u stolu sám. Sbalil jsem fidlátka a šel také zalehnout. Dlouho jsem nemohl zamhouřit oči, stále jsem měl před očima krásně prožitý den na ostrově Düne a jeho zvířecí obyvatele. Konečně jsem usnul. 

Je sobota ráno 10.5. Budím se asi kolem půl čtvrté a dívám se z oken na všechny světové strany. Opět zataženo a prší. Jdu si lehnout, z východu slunce zase nic nebude. Postupně se budí další a jen slyším, jak jeden po druhém, se chodí dívat ven, jaké je počasí. Nic, každý se vrací opět do postele a pokračuje ve spánku. Asi v šest ráno se znovu probouzím a vidím, že obloha se začíná protrhávat. Je tu šance, že budu moct pořídit nějaké fotky ostrova aspoň jako dokument. Rychle vařím kávu, rychlá ranní hygiena. Rychle naházet věci na sebe, přitom vypít kafe a vyrazit. To se už začali chystat i ostatní, taky honem-honem. Rychle dokud je světlo. Kovi, Aleš, Dalibor a Petr brali útesy pomalu úprkem, aby stihli nějaké dobré fotky terejů, dokud sluníčko přeje. Já se vydal fotit panoramataJ. Postupně při výstupu na útesy jsem udělal několik fotek ostrova a až u hnízdišť terejů jsem si přehodil objektivy a přidal se k focení ptáků. Po pořízení nějakých snímků terejů a alkounů tenkozobých, jsem se s Kovim vracel druhou cestou domů k polednímu odpočinku. Ostatní přicházeli, tak jak uznali za vhodné.

            Skromný oběd, káva a krátký relax na válendě. Po chvíli, opět prohlížení snímků. Debata, o fotografiích pořízené v dnešním dopoledni, která vlastně nikdy nesměla chybět a vždy byla doplněna nějakým tím malým panákem slivovice nebo malou whisky, aby v ústech slova nezadrhávala. Samozřejmě se nejvíce promílalo počasí, které nechtělo spolupracovat, tak jak bychom chtěli my. No ale co se dá dělat. Počasí neporučíš a náladu si kazit nenecháme.

            Na večer vyrážíme jen tak na procházku do uliček ostrova. Prý, když se podaří, že uděláme nějakou tu večerní fotku jen tak na památku. Fajn, jdeme. Sranda a humor nás neopouštěl, ani když opět začalo pršet.

Velice dobré a humorné ovšem bylo, jak sem se snažil fotit ze stativu. Chystal jsem se jak nějaký profík, pak se vedle mne objevil Petr, zvedl foťák cvak a zase šel dál.

Já čuměl jak tele a jen si říkal, jaký sem to já vůl. Zbytečně se tahám s baťohem, se stativem a kdybych si udělal pár fotek jako Petr, určitě bych jich měl více a bez těch hnusnejch kapek  deště na skle objektivu. Korunu jsem tomu nasadil, když jsem si chtěl vyfotit naši noční uličku s rozsvícenou výlohou. Nachystal jsem stativ, foťák a čekal, až lidé vyklidí pole. Jenže, omyl. Pole nikdo vyklidit nechtěl a tak jsem začal nasazovat jeden filtr za druhým, čím delší čas, tím větší šance, že lidi ve fotce vidět nebudou, říkal jsem si! Jen že! Finále fotky bylo opravdu super. Přicházel Petr a já ho požádal, jestli by mi nezměřil čas. Petr, jak jinak než velice ochotně souhlasil. Začnu fotit a konečně si říkám, budu mít celkem fajn fotku. Omyl! Foto nebylo. Výloha zhasla. Tma. Poděkoval jsem Petrovi, zabalil nádobíčko a společně jsme se odebrali na kutě. Co dodat. Sem prostě velkej profík!  

            Po návratu se někteří domluvili, že poslední den vyrazí za posledními foto-lovy na ostrov Düne. Já s Alešem, zůstaneme na ostrově. Aleš, že půjde za tereji a já zkusím nějakou fotku pod útesy.

Je neděle 11.5. den odjezdu domů. Ráno, silný vítr a opět déšť! Ale přesto, jak se večer dohodlo, tak se také stalo. Jedni vyrazili na ostrov Düne a já s Alešem jsme zůstali na Helgoland. V klidu jsme si uvařili kafe, něco málo posnídali a pomalu se chystali na možnost focení. Najednou světlo, Aleš ani kafe nedopil, popadl nádobíčko a pelášil na útesy. Já sebral svůj foto-vercajk a prchal pod útesy. Přijdu na místo a nic. Pláštěnku rychle na sebe a asi tři-čtvrtě hodiny čekání na světlo. Nepřišlo. Pořizuji pár snímků pod útesy rozbouřeného moře a říkám si, jak je ta příroda proti nám. Opět začíná silně pršet, balím věci a prchám do baráku. Za chvíli přichází Aleš a na zahřátí si dáme jednoho panáka. Aleš prohlíží fotky a já vařím polívku, která určitě přijde vhod navrátilcům z ostrova Düne. Asi kolem jedenácté se vrací foto-lovci domů. Zmoklí, ale spokojeni. Dáváme si malý oběd, s Kovim a Daliborem panáka, šoféři nesmí. Uvaříme kávu a začínáme balit. Loď odplouvá z ostrova asi kolem čtvrté odpoledne. Najednou opět vysvitlo sluníčko a Aleš jde opět do boje za tereji naposledy, nevzdává to. Přemýšlím, jestli to mám jít ještě zkusit pod útesy. Nepůjdu?! Pak si ale říkám, jsi tady, jsi tady kvůli focení, možná už sem nepřijedeš a budeš litovat, že jsi nešel! Do toho Petr namítá a říká, mazej! To stihneš! Tentokrát světlo vydrží! Fajn, pro změnu nechávám kafe na stole zase já, beru foto-baťoh a prchám, co mi síly stačí pod útesy. Pajšl skoro v krku, ale vyšlo to! Vytahuji foťák, dávám ho na stativ a pořizuji asi sedm snímků. Jsem spokojený. Když se otáčím k jihu, opět se žene černá stěna. To už ale balím věci a prchám zpátky na základnu.

            Otevřu dveře, myslím si, všichni sedí u stolu, nebo se připravují k odjezdu. Radostí zařvu - AMERIKA – vyšlo mi to! Jo, vyšlo mi to dokonale. Základna prázdná, jen Petr v posteli naspával hodiny, aby mohl odpočinutý opět za volant. Slyším z ložnice. Hmm, tak jsi mě právě zbudil. Tak, to sem celej já. Omluva byla asi zbytečná..

            Po krátkém čase jsme všichni na základně a dokončujeme balení zavazadel. Petr ještě píše vzkaz pro paní domácí, necháváme klíče na stole a jdeme do přístavu. Na rozloučenou s ostrovem Helgoland, se najednou obloha roztrhala, vysvitlo slunce a my co můžeme, si dáváme panáka whisky. Děkujeme a sbohem ostrove Helgoland + Düne! 

            Cesta domů.

Psát o cestě domů, by bylo podobné, jako psát o cestě na ostrov. Opět cesta nočním Německem. Až do Chebu za volantem Petr a z Chebu do Kadaně Aleš.

Dojeli jsme šťastně domů.

Tak už jenom závěrem. Super parta, skvělá atmosféra mezi námi po celou dobu a za sebe děkuji, že jsem se mohl s takovým báječným kolektivem nadšených fotografů a zároveň milovníků přírody zúčastnit této foto-expedice Helgoland.

Děkuji a zase někdy na shledanou!