Foto-kryt

         Už loňskou zimu jsem se pokoušel o fotky káňat a krkavců. Jasně že bez úspěchu. Letošní rok jsem nechtěl nic podcenit a vše jsem konzultoval s Martinem. Postavil jsem si za jeho pomoci kryt v Jezírkách a hodně věřil v úspěch. Bohužel, po pár týdnech marného krmení kromě pár sojek se nic zvláštního před krytem neukázalo, ani po předložené újedi mým kolegou myslivcem. Při jedné z obchůzek krmelců jsem si chtěl odpočinout a zasednul ve stěně protějšího lesa k odpočinku. Co tak popíjím horký čaj z termosky a koukám kolem sebe, napadlo mne, udělat kryt na onom místě. Nápad jsem hned začal realizovat. Statný krajový smrk, který má větve svěšené až k zemi mi práci hodně usnadnil. Toto dopoledne jsem stavbě nového krytu věnoval tři hodiny a natěšený se vracel z vycházky domů. Plánoval jsem hned další den dokončení stavby. To jsem ale netušil, kolik budu potřebovat dalších smrkových větví k zamaskování. V blízkosti jich moc není a tak musím chodit pro odřezané větve po probírce mýtního porostu dost daleko, přesto jsem to nevzdal a větve, i když přimrzlé k zemi jsem si natahal a kryt „dokončil“. Další dny jsem jen chodil s krmením, jak pro dravce, tak i pro spárkatou zvěř, vlastně pro srnčí. Vždy, když jsem přišel s krmením, zdokonaloval jsem mojí stavbu. Po poslední úpravě krytu už jen zbývalo donutit se následující ráno brzo vstát a vyrazit k prvnímu testu.

            Vstávám kolem páté, vařím čaj do termosky, nezbytnou kávu a ve tři-čtvrtě na šest vyrážím. Počasí mi ovšem vůbec není nakloněné. Prudký, nárazový vítr od jihozápadu s sebou nese déšť a v kopcích mlhu není schopen roztrhat. Asi po hodině cesty konečně přicházím k nově vybudovanému krytu. Mé oči prořezávají tmu a spatřují jeden kus srnčího u nabídnutého obilí. Stojím téměř deset minut, než srnčí odchází do lesa, v rychlosti vcházím do krytu a chystám fotoaparát. Pomalu přichází den, nalévám si kalíšek horkého čaje z termosky, když z ničeho nic přilétla v naprosté tichosti káně lesní. Sedla na mnou nachystaný, šikmo položený pro tento účel peň. Pozoruji tu nádheru a zároveň s politováním zjišťuji, že k pořízení fotek je ještě dost velká tma. Po chvilce odlétla na další vnadiště pro srnčí zvěř. Po krátké kontrole tohoto vnadiště zjistila, že jí tam žádný vydatný pamlsek nečeká a tak znovu přilétla na onen původní špalek. Nádherná podívaná, ale bohužel pro fotoaparát nedostižná. Po chvilce slétla na zem a pustila se do nabízených dobrot. Vydržela téměř celých čtyřicet minut, pak odlétla a usedla za můj kryt do smrkového porostu. Celou tu dobu jsem se pokoušel o fotku, zvedal fotoaparát i se stativem, stále autofokus bral jen stébla staré trávy před dravcem a já byl bezradný. Nemohl jsem nic dělat. Nic nepomáhalo, fotky jsem pořídil dvě a to jen jako dokument. V následujících minutách mně nalétli krkavci, nesedli kam bych chtěl, ověřili si okolí vnadiště a zasedli na vysoké okolní smrky. Sojky mi přilétly dvě a ani jsem se nepokoušel o fotku. Z levé strany vyšlo srnčí, opět nic, prostě mi nepřišlo do úhlu záběru. Zjistil jsem, že kryt chce úpravy a tak jsem své první čekání v krytu ukončil a znovu začal s nošením smrkových větví k dalšímu zdokonalování krytu. Už mně chybí jen donést starou vojenskou celtu, kterou chci podvléct pod smrkovými větvemi a bude i zastřešení hotové.

            Krásný první zážitek mám a těším se na další pokusy o fotografie dravců z krytu, jen musím počkat na lepší počasí a na mé volné dny. Věřím, že se dočkám.