Jedno končí, druhé začíná.

 Jedna epizoda a to velice skvělá s liščaty a jezevci, kdy jsme si spolu s Martinem náramně užili jak úžasných zážitků, tak i pořídili, troufám si napsat dobré fotografie, skončila. K norám jsme pozvali i výborného kamaráda Jana Moučku. Moc jsme si přáli s Martinem, aby si mohl užít vzácné chvíle s jezevci a nafotit si jejich pozdě večerní pohyb u nor. K norám, z časových důvodů se Jan dostal „jen“ třikrát, ale už to nebylo ono. Poslední večery před západem slunce se jezevčí aktivita pomalu vytrácela, navíc se zřejmě někteří rozprchli po okolí a noru opustili, zůstal v norách zřejmě jen jeden, jistě to nevíme. Když už se nějaký kmotr jezevec Honzovi na povrchu ukázal, tak jako na potvoru v tom nejtemnějším místě a hned začal upravovat od krav rozdupané okolí vsuků, přesto nějaké fotografie Jan pořídil. Jak obrázky vyšly, to se dozvíme později, jen doufám, že jich bude aspoň pár použitelných.

Každým rokem s příchodem léta začínají pro zvěř nesnesitelná vedra. Otravný hmyz, který nedá zvěři pokoje a ta právě v tuto dobu vychází na pastvu pozdě večer, ráno pak brzo zatahuje do krytin, chladných lesních zákoutí, kde se snaží před dotěrnými komáry a ovády ukrýt. Než začne, pro mne hodně očekávaná „epizoda“ druhá a to srnčí říje, tak se snažím tento čas využít k fotografování „hmyzáků“, hlavně motýlů a vážek. Je to fajn zpestření. Našel jsem při jedné ranní vycházce louku, na které je vidět i více druhů motýlů. Okamžitě mi hlavou proběhl plán, louku navštívit s makro-objektivem. Zábava úžasná, ale ti vzácnější motýli, jakoby to věděli a vytratili se. Nevadí, určitě takové ráno za lučními blanokřídlými tvory jistě několikrát zopakuji. Taky se chystám navštívit náš rybník, nabízí fotolovy vážek, šidélek, možná i skokanů zelených, kteří se občas na naších vodních plochách objeví.

V loni jsem zanedbal výjezd na naše jesenické hory za kamzíky, také to mám v plánu uskutečnit, jak to všechno časově zvládnu, ještě nevím, ale snažit se určitě budu.