Když liščata neposlouchají

Už je to tak, ani liščata se nechovají jako dřív. Když mi táta, nebo strejda řekl, kde jsou liščata a v kolik hodin se toulají kolem nor, byla to pravda a svůj čas dodržovala, když řekli, kde vychází a v kolik hodin srnec, byla to pravda. Dnes je všechno jinak, lidé si dělají, co chtějí a zvěř také. Poznal jsem to už v minulosti, když jsem zaváděl hosty na srnce, nebo na vysokou, kolikrát jsem si připadal, že hosty, myslivce vodím za nos. Tak si připadal kamarád Martin, když mne pozval na fotografování liščat. Jen jednou jsem je viděl a to při příchodu na jejich oblíbené místo na cestě, to bylo všechno. Martin mi říkal; ještě že mám ty fotky a ještě že jsi je aspoň včera viděl, jinak by sis mohl myslet, že tě vodím za nos. Samozřejmě, že by mě nikdy za nos nevodil, to vím, ale jak píšu na začátku, všechno je dnes jinak.

Jel jsem za liščaty s Martinem dvakrát a pokaždé v jinou dobu, po první v podvečer, podruhé ráno. V podvečer po delší marné čekané u liščí cesty jsme vyšli ven z lesa, prohlédnout okolní louky. V příjemném večeru, který se postupně měnil, díky sklánějícímu slunci ve zlaté barvy bylo co pozorovat. V dálce rudl divočáku, bachyně se selaty, kousek nad námi srna, sto metrů za ní srnec, z druhého kraje lesa vyšel další a v zápětí liška, zřejmě od těch liščat co jsme se za nimi vypravili. Úžasná podívaná a i nějaké to foto jsme pořídili, dokonce srnec, který vyšel pod námi, nám předvedl s liškou pěkné, sice ne příliš dlouhé divadélko, když se snažil lišku vyhnat ze svého teritoria. Jen podotknu, že liška poodběhla, vyhnat se nedala. To jsme ještě stihli pozorovat v dálce konkurenta, fotografa, který se pokoušel nadběhnout divočákům. Nakonec jsme zjistili, vlastně po jeho příchodu k nám, že to je Martinův dobrý kamarád.

Druhý večer jsem jel pro změnu s kamarádem z Ryžoviště na jiný konec „mého“ revíru. Opět slunečný večer, jenomže protivný, studený severák, (letos snad bude foukat celé léto) moc nadějí na příjemný večer nedával. Sice, vycházka nezačala špatně. Kousek od auta jsme museli k zemi, šla nám naproti liška, kterou se nám dobře vyfotit nepodařilo. Šla k nám v protisvětle a navíc jí kryla vysoká tráva, no vysoká moc není, ale na překrytí lišky to stačí. Po zasednutí do stěny lesa jsme se dočkali jen dvou srn, jedna daleko, druhá vyšla kousek od nás, ale okamžitě jistila k nám a další kroky za pastvou neudělala. Kolega, kamarád v dálce postřehl ještě zajíce a to bylo ten večer všechno.

Ráno vyrážím s Martinem znovu za liščaty. Večerní severák ale přinesl změnu do počasí, a tak jsem se liščat zhruba po dvou a půl hodinách nedočkal. Ranní mrazík, který snad letošní rok nepřestane, změnil chování nejen liškám, ale veškeré zvěři. Prostě to ráno nebyl nikde ani chlup.