Když pranostiky neplatí
Říká se: Únor bílý, pole sílí. Pravda, před lety tato pranostika odpovídala danému období. Dnes, jednak pole mizí z krajiny a sníh v únoru, aspoň u nás bývá čím dál větším zázrakem. Mrazivých dní je dost, ale ta bílá peřina, která pokrývala krajinu za mých mladých let, bohužel není. Přesto, vycházky do přírody si ujít nenechám. Jakmile mám volný den, rána dospat nemůžu a už před rozedněním vyrážím. Jednou k řece Moravici hledat skorce, podruhé za rybník, nebo za chalupu s krmením.
Díky mému kamarádu z práce, můžu navštěvovat mnou hodně opomíjenou lokalitu v našem revíru, Pálkovu dolinu nad Lomnicí. Spodní část doliny, hned za vsí, mě po letech hodně překvapila svou úžasnou proměnou. Bobři se postarali o nádherné prostředí, které nabízí snad všem vodním živočichům lokalitu, kterou široko daleko nenajdete. Moc se těším, až mrazy povolí, stromy začnou pučet a vůbec, začne se probouzet veškerá vegetace. Jezdíme tak každou neděli ráno, zvěř srnčí vidíme z dálky, stopy od vysoké i od černé zvěře nechybí. V neděli, šestnáctého a to díky sněhovému poprašku jsem v okolí doliny napočítal jedenáct lišek, docela mazec. Ovšem všechny, jako vždy daleko. Nedostatek příležitostí k fotografování nahrazujeme vším, co se namane, využíváme kde co, jen abychom zahnali fotografický „absťák“.
S kamarádem obcházíme dolinu, přitom jsem si vzpomněl na nory, nad Tylovem. Jdeme se podívat, jestli je u nor živo. Jsou to nory v takové zarostlé zmole, ale v minulosti je obývali hlavně jezevci a při kaňkování lišek i nějaká ta kmotra v nich přebývala. Hned po příchodu k norám je vidět, že jezevec v norách bydlí. Dva ze vsuků jsou používané, kolem nory jasně zřetelné pobytové znaky od jezevce a dokonce čerstvé. V dalších dnech instalujme fotopasti a hned dvě. Doma se mi jedna válela nečinně v šuplíku a druhou jsem snesl domů od krmelečku, stejně tam byla zbytečná, srnčí, jak jsem se zmiňoval minule, chodí pro krmení v noci.
Neděle dvacátého třetího, opět jedeme do Lomnice. Přijíždíme těsně před rozedněním, chceme zkusit štěstí se srnčím. Vždycky, když jsme přijeli, srnčí se páslo pod lesem u jedné z mezí. Chceme u meze počkat do východu sluníčka a pak se vydat k norám nad Tylov. Jako vždy, kde jsme my, zvěř není. Dnes za to může asi vítr, je hodně silný, studený od severozápadu, zvěř bude nejspíš někde za větrem, ani se jí vlastně nedivím. Nám stačila hodina a byli jsme promrzlí až na kost. Lišku taky žádnou nebylo vidět a tak se zvedáme a jdeme pod pásem lesa ke druhým loukám a pak proti větru k norám. Cestou postřehneme jen jeden kus srnčího až u potoka uprostřed doliny, za ním nepůjdeme, nemá to cenu jít přes otevřenou pastvinu. Procházíme lesem do prudkého kopce na další louky nad lesem. Jen co dojdeme k horní mezi, zrovna když se mezi mraky vytvořila mezera pro pár slunečních paprsků, všimnu si, jek nás pozoruje kus srnčího od přilehlého hájku pod námi. Přikrčeni, přes mez a ohradníky se pokoušíme o fotku, moc se fotit nedá, autofokus ostřit na zvěř moc nechce, navíc zavazí ohradník. Pokouším se popojít nad mez k ohradníku, srnčí stále stojí a mně se podařil v uvozovkách jeden snímek. Kamarád se pokoušel auto-fokusem prorazit porost na mezi, já chtěl ještě trochu popojít blíž. Bohužel, to už srna nevydržela, za ní se vyhoupl další kus, zřejmě loňské srnče a bylo po fotografování. Po dlouhém období, první, trochu ucházející fotka, ale zážitek, řeknu vám, byl parádní, sice krátký, ale stál za to.
U nor z foto-pastí zjišťujeme, že jezevec nory obydluje, ale jestli je sám, to zatím nevíme, musíme vyčkat dalších dní a už i teplejších. Blíží se březen, tak snad nastanou i ve vycházkách změny k lepšímu.
Fotky ke článku - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/12912110