Když vám plány zkříží trempové

    V práci mám hodného kamaráda, fotografa Břeťu. Slíbil jsem mu, že ho vezmu do fotokrytu, aby měl možnost vychutnat si krásný pocit a zážitek při fotografování dravců. Domluveni jsme byli na sobotní odpoledne. Přijdeme na místo, zklamání. Vedle fotokrytu jsou zaparkovaná tři terénní auta. Pokouším se zjistit, co to má znamenat, když spatřím v lese osobu. Ptám se, co jsou zač a co tu mají za práci. Odpověď, máme povolení a máme akci na Jezírkách, zapalování ohňů. Popřeji příjemnou zábavu, pohodím korpus před kryt a jdeme s Břeťou na zpět k autu.  Diskutujeme o vzniklé, nečekané situaci, přemýšlíme co provedeme. Nápad. Pojedeme se podívat, jestli jsou venku mufloni. Byli. K focení jsme se nedostali, jen ke krátkému pozorování. Břeťa navrhuje, pojedeme v neděli a zkusíme štěstí. Jasně, souhlasil jsem.

    V neděli v poledním čase odjíždíme – směr mufloní ráj. Bylo mně hned jasné, že s focení nic moc nebude. Proč ? Tetelící se vzduch při slunečním poledním svitu dělá své. Přesně tak to také bylo. Asi po hodině čekání mufloní parta, čítající 24 kusu vyšla na pastvu. Ani jsem se nesnažil o fotku, jen jsem se podíval přes hledáček a vše mně bylo jasný. Fotky nebudou. Šest krásných beranů se producírovalo před námi, ale prostě fotky nejsou. Když přišel nějaký mrak, zakryl slunce, něco jsem cvakl, ale to zase nebyl žádný záběr, který bych si přál. Pásli jsme je téměř hodinu, nádhernou podívanou nám překazila nějaká jedoucí motorka, která měla neobvyklý zvuk. Jedna muflonka to nevydržela a celou tlupu vzala se sebou do hlouby lesa.

    I tak jsme poděkovali, probrali první dojmy a odjeli domů, se slibem, že se určitě vrátíme – někdy.