Když zavolá Kovi

V pondělí 13.7 večer zvoní mobil, volá Kovi, občas si zavoláme, povykládáme si nové zážitky z fotolovů, postěžujeme si na nezdary, anebo probereme podrobněji úspěchy z vycházek. Tentokrát od Ládi dostávám pozvání do Kadaně. Nabízí skvělé vycházky za dudky chocholatými, vlhami pestrými, navíc výlet za králíky divokými, a na závěr i fotografování rosniček a u nás vzácné ropuchy krátkonohé. Odmítnout takovou šanci, se prostě nedá, i když je to všechno moc narychlo. Vyřídit si dovolenou, nachystat věci a ve čtvrtek hned z práce odjezd do Kadaně. Cesty popisovat nebudu, i když by bylo o čem psát.

Večer, kolem sedmé už společně sedíme s Kovim a Katkou u kávy a plánujeme sled vycházek, jedna za dudky, jedny za vlhami, další za králíky a sysly a až nakonec, když zbude čas, zkusíme rosničky a ropuchu krátkonohou. Všechny tyto druhy rád uvidím, není divu, však u nás nejsou. Fotografování těchto druhů je velice napínavé, plné neobyčejných zážitků, doprovázené adrenalinovými komentáři při nezdarech i zdarech. 

První ráno vyrážíme za dudky, vstáváme ve čtyři, tak abychom byli na místě včas. Odváží nás Zdenek, syn Kateřiny, jede do práce a krátká zajížďka mu prý nic neudělá, zároveň nás vyzvedne, až pojede domů. Obloha polojasná, chladný vzduch a v nížinách lehounký opar dokresluje hezké letní ráno. Po deštích, které měly přijít ani památky. Ve starém, opuštěném ovocném sadu, který vypásají místní ovce, aby nezarostl buřinou, usedáme do fotostanu kolem půl šesté. Netrvá dlouho a dudek sedí vlevo od našeho stanoviště. Sad je ve svahu, natočen směrem k západu, dlouho trvá, než se sluneční paprsky dostanou až k hnízdní dutině těchto nádherných ptáků. Přesto se snažím o první fotografie, může se zatáhnout obloha a podmínky nebudou podle představ. Za chvilku, přilétá i s kořistí, krmí mladé, tento moment mi uniknul. Letovky prostě neumím. Čekám na další přílet, další pokus o fotografii dudka v letu je marný, mám ho až u dutiny. Učím se, po nějaké době postřehnu vylétnout z hnízda i samičku, začíná krmení nabírat na obrátkách a já promarňuji jednu příležitost za druhou. Jsem rád aspoň za sedícího „papouška“ ve větvích. Po krátkých přestávkách krmí znovu a krmí oba, jak sameček, tak i samička. Konečně se mi začíná trochu dařit, mám pár záběrů, které mi dělají radost, i když k dokonalosti ještě mnoho chybí. Čas ubíhá jako voda, velice neradi, ale musíme balit. První fotovýprava se zdařila, zážitků plno, fotek také pár mám a navíc nás ještě čeká podvečerní výlet za vlhami.

V podvečer, při zatažené obloze jedeme do jiné lokality za vlhami pestrými. Zarostlá stará pískovna s kousky sesutých obnažených stěn skýtá vlhám dobře ukrytá hnízdiště. Jsme čtyři, já, Kovi, Katka a jejich kamarádka Týna, bezva ženská. Fotostany stavíme nad roklí, do jednoho se uvelebují, Katka s Týnou, do druhého já s Kovim. Než zasedneme, ještě Týna s Kovim upravují odsedací větve. Dlouhé čekání na vlhy nám krátí krutihlav obecný, svým vzhledem velice zajímavý pták, kterého ve své sbírce ještě nemám a mám z něho radost. Parádní zábava, skvělé fotografování, dokonce na moment přilétl i strakapoud malý, ovšem vlhy nikde. Občas nám prolétla v dálce a po šesté hodině už nelétaly vůbec. Nezdar s vlhami nám vynahradil krutihlav. Létal, sedal na různé větve tak, že záběry jen přibývaly a já si pro sebe říkám, že zase bude co mazat. Po osmé balíme věci, odjíždíme. Ráno je plán jasný, divocí králíci a syslové.

Večerní prohlížení fotek a vyprávění si zážitků se protáhlo k půlnoci. Spánku moc nebylo, ale vstávat ve čtyři jsme museli, abychom do Mladé Boleslavi přijeli na čas. Cesta přes České středohoří ubíhala velice rychle, bylo se nač koukat. Z ležícího oparu pohlazeny slunečními paprsky vyčnívaly vrcholky hor. Raná, Oblík, Říp a další. Úžasné scény pro fotografy, ovšem někde zastavit auto u krajnice nebylo možné, tak aspoň Katka zkusila nějaký záběr mobilem z auta za jízdy.

Po sedmé hodině, pod táhlým kopcem, hned u Mladé Boleslavi zaléháme každý na jednu karimatku. Králíci jsou všude, zem je provrtaná skrz na skrz a nejen od králíků, ale i od syslů. Při výběru místa k fotografování králíci na chvilku zmizeli pod zemí, ale to jen asi proto, aby nás napínali, ze kterých nor znovu vylezou. Ušáků za krátko kolem nás bylo plno, hemžili se kolem, jen pořádný akční moment nepředvedli, a když tak mimo dosah našich teleobjektivů. Jakmile sluníčko začalo prohřívat zem, vylézali syslové. Ti malý tvorové jsou oražení jak snad nikdo jiný. Chvilka nepozornosti a máte ho až v batohu, nebo v tašce. Je s nimi sranda a dobrá zábava. Nabaženi zážitky po desáté balíme, musíme ještě odpoledne stihnout znovu vlhy. Dudky mám nafocené a v mysli plno skvělých zážitků s nimi prožitých. Volba byla tedy jasná - vlhy.

Po vydatném obědě, který Katka „musela“ stihnou, (řízky, brambory, obloha a pivko), jsme si na hodinku šli natáhnout kostru a zdřímnout. Po rychlé kávě sedáme do auta, o půl šesté sedíme ve fotostanech, tentokrát bez Týny, jela na rodinnou oslavu. Náš fotostan postavený na hraně téměř kolmé stěny nevzbuzuje moc důvěry. Říkám; kraj se utrhne a letíš, nebo oba, Kovi jen mávne rukou; neboj, neutrhne, to je v pohodě. No nic, nechávám to tak, už si toho nevšímám. Večer nádherný, vlhy létaly snad všude, slyšet byly i za našimi stany, jen na nachystané větve nesedly. Sedaly na vzdálenější starou hrušeň i s úlovky. Hned měly kobylku, hned vážku, pak zase nějaký hmyz, který nešel ani určit, prostě bylo se nač dívat, co pozorovat. Fotky máme všichni, i když Katka daleko lepší, byla blíže stromu, na který nejvíce sedaly. Po sedmé hodině, jako když utne, vlhy přestaly létat, přestaly krmit. Láďa zkoušel párkrát pustit zvuk z mobilu, ani na krutihlava to dnes večer nepomohlo. Sluníčko se začalo sklánět za horizont, my balíme věci, velice spokojeni odjíždíme.

Večer nesměla chybět debata o všem možném, však zážitků bylo plno. Před spaním mi bylo sděleno; ráno jdeme fotit rosničky a krátkonožku, do Prahy to stihneme, odvezeme tě tam. No tak fajn, souhlasil jsem.

Ráno po kávě jdeme do přilehlého parku fotografovat. To je fotografování fajn pro vyblbnutí. Hned takové barvy, jiné pozadí do fotky, jiné světlo, jiný úhel záběru. Nakonec mám i ty žabky na kartě.

Na rozloučenou zbývá už jen poděkovat Kovimu a Katce za perfektně připravený prodloužený víkend plný skvělých zážitků. MOC DĚKUJI!