Kolouch

V období před srnčí říjí je problém potkat nejen srnčí zvěř, ale jakoukoliv. Pamatuji si, že ještě za dob, kdy na mých vycházkách nesměl chybět kulobrok, představoval pro nás veliký problém ulovit srnce, a jak naschvál šlo většinou o nějaké akce, jako třeba pro fotbalisty k výročí, nebo pro hasiče, v neposlední řadě pro jubilanty z našeho sdružení, kteří nechtěli čekat s oslavou a kulovnici neměli atd.

Já měl ve čtvrtek a v pátek (20 - 21.7) dovolenou, než se budu věnovat doma naplánovaným úkolům, rána musím využít k vycházkám do přírody, dokonce se mi povedlo jít do lesa i v sobotu večer. Opět záznamy z fotopasti mě zmanipulovaly a až na nedělní šoulačku, jsem ranní čas proseděl u jezevčích nor. Bohužel, jezevec nepřišel ani jednou a lišky v pohybu nestihnul fotoaparát zaostřit. Na sádelníka jsem obětoval i sobotní večer, v předešlých, dvou večerech byl venku z nory už o půl osmé, v sobotu však nevyšel vůbec.

Nedělní ráno vstávám ve čtyři, bylo opět pod mrakem a čtrnáct stupňů, vítr od jihozápadu, spíše od jihu. Ještě při ranní kávě před vycházkou přemýšlím, kam se jít podívat. Láká mě část za Poustevnou, nebyl jsem tam rok, nebo část revíru nad kolejemi, kde se mi povedl vloni v Mlýnském poprvé vyfotit jelen. Tu lokalitu chci znovu hlídat už od července kvůli vysoké, však srnčího je tam taky dost, jen mít trochu štěstí na setkání. Srnčí říje je na spadnutí, dokonce si myslím, že začala, ale pro nadměrná horka se aktivita srnčí zvěře přesouvá do nočních hodin.

O půl šesté parkuji skútr u první točny nad kolejemi. V klidu si chystám foto-vybavení do pohotovosti a pomalým krokem jdu šikmou, skoro úvozovou cestou do smíšených porostů buků, jeřabin a smrků. Hned za první zatáčkou, jak na potvoru zrazuji srnce! Postřehnul moje zakleknutí a než fotoaparát přes stvoly trav zaostřil, byl srnec jedním skokem v pasece, kde s bídou byla vidět jen hlava. Nadával jsem si pořádně, po tak dlouhé době setkání se zvěří a já jí promarnil! Vzalo mně to dost náladu, nejednou nevím jak dál. Mám se vrátit, nebo pokračovat? Nakonec jdu zpátky ke skútru, odlehčím si i od letní bundy, kterou dávám pod sedadlo a začínám šoulat znovu, jinou cestou a to dost prudkou, ale naštěstí harvestorem, ku podivu upravenou a tak se mi jde celkem dobře. Přicházím ke smrkovému, zhruba čtyřicetiletému, možná padesátiletému porostu. Míjím první místa s kališti, nejdu se k nim ani podívat jestli bývají navštěvována, je moc sucho a já nechci dělat rámus. Hledám stopy od vysoké a zároveň i místo, kde by šlo udělat slanisko, sůl už mám od pátku doma. Našel jsem všechno, jak stopy od vysoké, tak i místo na slanisko, na zrazeného srnce jsem pomalu zapomněl. Pohodlně usedám ke smrku mezi kořenové náběhy, napiju se, odpočívám. Obloha se protrhala, slunce začíná ohřívat krajinu a stoupající teplo je již znát i ve stínech smrků. Mám vyzkoušet písknout, nebo to nemá cenu, ptám se sám sebe? Nakonec vábničku vytahuji z kapsy košile, písknu asi čtyřikrát všemi směry, napiju se, zvlažím hrdlo a pískání opakuji.  Jen co dám vábničku do kapsy, slyším v protější mlazině zapraskání, pak chvilku klid a znovu lomoz! Než se mi myšlenky ujednotí, jestli opakovat písknutí, z mlaziny vyrazí kus! Ale jak vyrazí? Ještě než jsem kus zvěře vůbec postřehl, bylo slyšet nějaké divné, pro mě nepopsatelné zvuky, zlomky vteřin mi trvalo, než jsem poznal, o jakou zvěř se jedná. Vysoká, kolouch a úprk z mlaziny přímo na mě! Těsně přede mnou uhnul, byly to sotva tři, čtyři metry, překvapen koukám za kolouchem, tak se zastav! Moc si přeji a kolouchovi přímo v duchu nařizuji! Mladý kus vysoké, zhruba po padesáti metrech zastavuje, otáčí se, kontroluje co se vlastně děje a já se snažím o fotku. Nejde ostřit, příliš husté větve mi překáží, sjíždím po zadku co nejníže po svahu, téměř si lehám na záda, konečně autofokus našel cíl. Tři cvaknutí závěrky a mám koloucha na kartě, zkouším korekci, ale to už nečekal a odběhl. Ještě teď, při psaní vlastně pořádně nechápu, co se odehrálo v mlazině. Po chvilce uklidnění, znovu slyším praskání někde pode mnou, buď procházela další vysoká, nebo se kolem pohybují divočáci a to by mohla být i příčina kolouchova náhlého výpadu z mlaziny.

S tím vysvětlením opouštím v osm hodin les a odjíždím velice spokojený domů, vždyť po dlouhé době, vlastně od setkání s laní z Červených lomů to je první spárkatá, kterou se mi dokonce povedlo i zvěčnit.

Na závěr dodám, slanisko mám hotové, ještě ten den přímo na místě, za pomocí pily vytvořené ve zhruba metr-třicet vysokém zbytku jednoho větrem zlomeného smrku.

Odkaz na větší foto koloucha - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Photo/10110411/398098644