Konečně ...

            Čtvrtek 2.2 jsem se konečně dočkal lepších snímků káněte lesního. Bylo to tak. Noc plná hvězd, před rozedněním žádná, jen těžké mraky, déšť a vítr opět na hraně vichřice. Znovu jsem zalehnul. Vstával jsem později, až kolem deváté, to už se přes těžké mraky probíjelo slunce. Oblékl jsem se a vyrazil s tím, že aspoň zakrmím. Vítr neustával, ba naopak ještě sílil. Při příchodu k fotokrytu jsem se hned naštval, někdo mi odstranil nachystané odsedací větve pro sojky. Co se dá dělat, lidi jsou různí…… Zakrmil jsem a šel si na chvilku přece jen sednout do fotokrytu. Moc se mně foto-vybavení chystat nechtělo, ale hlasy krkavců mé rozhodnutí změnilo. Bohužel, k návnadě nepřilétl ani jeden. Sedím zhruba čtvrt hodinky, když z ničeho nic sedlo káně přímo před teleobjektiv, ani dýchat jsem nemohl. Čtyřicetiminutová podívaná, skvělý zážitek a konečně fotografování v dobrém světle. Akční fotku nemám, ono když v okolí není jiného konkurenta, tak těžko vám káně předvede něco akčního. Nevadí, snad později, až se začnou káňata pářit. Stejně jsem si těch čtyřicet minut parádně užil.