Kvakoš

Pokaždé, když nevím kam jít a je deštivo, jdu k rybníku, aspoň protáhnou kostru a nadýchat se čerstvého vzduchu. Tak jsem to provedl i v sobotu odpoledne. Dopoledne se střídal jeden liják za druhým, odpoledne déšť lehce polevil a já šel k rybníku. Jako vždycky na ostrůvku sedí dvě volavky, nad lesem krouží káně a po hladině líně plují kačeři, kteří právě přepéřují. Zastavím se u spádu vydry, je používán, ale tak často jako v loni ne. Stojím, hledám nějakou vážku, nebo šidélko, nikde nic. Je chladno. Popojdu kousek kolem železniční tratě, která vede blízko břehu, jen co se znovu na krátko zastavím, zpod břehu pode mnou vylítne pták. Koukám jak z jara, chvilku mi to trvá, než se vzpamatuji a určím druh. Kvakoš! Kvakoš noční přelétl nad hladinou někde k napouštěcímu kanálu. Ztratil se mi za stromy. Náš, na ptactvo chudobný rybník a on na něm kvakoš. Kladu si otázku, jak dlouho zde pobývá? V zápětí si odpovídám; to je jen náhoda, zastavil se tady a zítra bude, kdo ví kde. Uklidňuji se, pokračuji směrem mezi tratí a břehem k loukám za rybník, chvilku tam posedím, oddechnu a vrátím se domů, stejně znovu začíná pršet. Přicházím na konec rybníka, opět mi vyletí z pod nohou kvakoš. Než stačím překvapením zareagovat, ztrácí se mi mezi ostrůvky někam k protějšímu lesu. Déšť zesiluje, nikam si nesedám, otáčím a jdu domů. Cestou k domovu v hlavě kuji plán na zítřejší ráno. Moc šancí si nedávám, ale pořád existuje nějaké procento naděje, že ho ještě uvidím.

Večer chystám věci, nesmí chybět fotostan, teleobjektiv si beru 70-200/2,8 + 1,4 extender. Je lehčí, no prostě mám náladu s ním jít. Ráno o půl čtvrté vstávám, černá obloha nevěstí žádné ráno se sluníčkem. Znovu déšť, mrholení do toho silnější severozápadní vítr. Váhám, vzalo mi to náladu, přesto po kávě vyrážím. Za stálého mrholení stavím fotostan a jsem moc rád, že už si můžu konečně sednout na stoličku. Je dost šero, v dálce slyším volavku a před sebou na vodě postřehnu kačenu s mladými, jak zajíždí do rákosu. Jen co si trošku odpočinu, chystám stativ, fotoaparát. Do nějakého přijatelného světla, jestli vůbec nějaké bude, mám dost času. Volavka zakroužila nad rybníkem a odlétla. Od severozápadu se tvoří světlý pruh na obloze. Přece jen trošku naděje na světlo. Po hladině plují kačeny, někdy vzlétnou, udělají kolečko a znovu sednou na hladinu. Ptačí zpěv je slyšet ze všech stran, i krkavce nad lesem. Konečně začíná přicházet trochu světla. Na případné fotografování je to bída, ale aspoň tak. Přílet volavky nejde přehlédnout ani přes malé okénka fotostanu. Dlouho ptáka pozoruji, jakou technikou loví v hluboké vodě. Slétne ze stromu, plácne sebou o hladinu a usedá s rybou v zobáku. Tento lov několikrát úspěšně opakuje, pak odpočívá. 

Chci odpočinout zádům a pohodlně se opřít. Nejde to. Na jednom trčícím klacku z vody postřehnu koutkem oka něco sedět. Ledňáček! Krve by se ve mně nedořezal. Dlouze na skvost našich vod zírám a zároveň zjišťuji, že tady na tom klacku ho nevyfotím. Rákos zavazí, přitom se znovu spouští déšť. Marně hledám mezírku pro objektiv, vítr s rákosem cloumá, vypínám autofokus a zoufale ručním ostřením se snažím aspoň o dokument. Cvaknu dvě fotky a drahokam je pryč. Daleko odlétnout nemohl, viděl, bych ho. Koukám před sebe na starý zbytek stromu, možná pamatuje mé dětství, je celý pokrytý lišejníkem a spoustu větví má pozurážených od protahujících silných větrů, možná i námrazy mu ubraly několik let. Na jednom kousku uražené větve barevný lovec rybek sedí. Nádherný pohled! Déšť opět bičuje hladinu a mou stříšku fotostanu, vítr fučí a já konečně mačkám spoušť fotoaparátu, tentokrát se zapnutým autofokusem. Střídám ISO 1250 a hned 1600, měním clonu 4,5 hned 5 a v duchu jsem nesmírně spokojený. Jsem si jistý, že pár fotografií ostrých bude. Po neopakovatelné chvilce ledňáček odlétá. Prohlížím fotografie, kochám se tou nádherou. Čtyři roky jsem čekal na tento moment a dnes, díky kvakošovi, který se ani neukázal, ani jsem ho nezaslechnul, mám fotku, v kterou jsem vůbec nedoufal.

Naliji si trochu čaje a hle, drahokam znovu sedí na klackách trčící z vody kousek od břehu. Sedí dlouho, rozhlíží se, kouká i pod sebe, dvakrát zaloví a je pryč. Nemám žádný záběr a to mě donutilo vylézt ze stanu, rákos ulámat, málem jsem si nabral, ale povedlo se. Znovu usedám na stoličku, tentokrát přílet ledňáčka trvá téměř hodinu. Už jsem chtěl balit, ale vydra mne znovu posadila do sedačky. Tak přece je tady, neztratila se. Lovila mezi ostrůvky a pak do jednoho z nich zajela. Tak to bylo něco! Ze zážitku s vydrou mne vytrhne pohyb před stanem. Na klackách, ošlehaných vodou a větrem sedí ozdoba našich vod dnes po třetí. To už můžu pohodlně fotografovat a dokonce i krátké video pořídit. Přeletuje ze stromu na klacky a znovu na strom. Nabídnul mi úžasnou podívanou a dost příležitostí k fotografování. Jsem nesmírně spokojený.

Po jeho odletu za stálého mrholení balím. Však tu sedím celé tři hodiny, ale úžasné tři hodiny. Díky sobotní kvakošovy výzvy mám po čtyřech letech nádherný zážitek s ledňáčkem a dokonce i pár fotografií k tomu. Nemůžu jinak, než při odchodu poděkovat za tak nádherné chvíle strávené u rybníka, který vždycky něčím zajímavým překvapí.

www.youtube.com/watch?v=JUBsZiyywjk&feature=youtu.be