Leden 2025
Jak skončil rok 2024 tak začal rok 2025, ve vycházkách do přírody se mě nic nezměnilo, jen trochu sněhu napadlo a kupodivu, drží se přes celý týden. O víkendech chodím jen přikrmovat do lesíku nad chalupou, někdy posedím ve fotostanu, občas si cvaknu sojku a jdu domů. Srnčího se dočkat nemůžu, nejčastěji krmeleček navštěvuje zvěř v noci a jen zřídka v odpoledních hodinách. Z fotopasti vím, že jde o srnce, parůžky má vytažené ke špičkám slechů s náznaky, nejspíš šesteráka. Vyfotit bych ho chtěl a to moc, ale když mám volno a mohl bych se jít pokusit o štěstí, vítr je proti. Jižní, jihozápadní mě do lesíka vůbec nevyhovuje, a když konečně fouká severák, anebo severovýchod, tak zase já nemůžu. Snad se mě jednou podaří dočkat se zvěře a užít si pozorování, zároveň i fotografování. Po předchozích dvou letech, jsem si myslel, že to nebude až tak složité, ale bohužel je, a vůbec nevím, co se to stalo, že se zvěř tak prapodivně chová.
Za celá léta si nepamatuji, že by zvěř nebrala suchý chleba, vybrala obilí, a když nebylo dosypáno, vzala za vděk i suchým chlebem. Ze snímků z fotopasti jsem si všimnul dokonce zajímavého chování zvěře po předložení suchého pečiva, rohlíků a chleba. Když, ho předložím do korýtka, srnčí přijde ke krmelečku a okamžitě odskočí, to opakuje třikrát i čtyřikrát, než sebere odvahu a jde si aspoň pro oves. Doma ženě povídám; Jani, to nebyl dobrý nápad, vyměnit papírovou tašku za plátěnou, asi něčím voní, chleba tu vůní při sušení natáhne a zvěř se pak bojí jít dokonce i pro obilí. Znovu doma dáváme sušit starší chléb do papírové tašky, bohužel změna nenastala žádná, ani lišky ho neberou. Je mě to hodně divné. Po dlouhém čase jsem předložený chleba z korýtka vyházel sojkám a strakám, těm je jedno z čeho pečivo je upečené, sezobnou téměř všechno a i na buráky si u nás sojky zvykly. Přemýšlím, co nám vlastně do obchodu vozí za pečivo, a co vlastně konzumujeme za „svinstvo“. Odpovědět neumím, jen vím, že sousedovy slepice se budou mít o něco lépe a já začal přikrmovat zase jen ovsem. Zvěř u krmelce, dá se říci, se zklidnila, akorát mi tam chybí noční návštěvy lišek, ale to zas tak moc nevadí, ony navštěvují v noci náš dvorek a vybírají kastrůlek s krmením nachystaný pro pouliční toulavé kocoury.
Je pátek ráno, sedmnáctého, mám volno a chci jít samozřejmě do přírody. Vstávám v šest, pohled z oken mě moc nepotěšil, krajina zahalená hustou mlhou, místo mrazíků, lehká obleva. Plán si hatit mlhou nedám, chci se jít podívat do roklin v Červených lomech, nebyl jsem tam snad přes rok. V loni se v lomech jen těžilo, cesta byla jedno bláto, koleje hluboké, že by sotva gumáky stačily, tak jsem tuto lokalitu prostě vynechal. Letos chci absenci napravit. Láká mně to do lomů hodně, má začít kaňkování lišek a tak se mě nabízí šance, nějakou tu kmotru u nor snad spatřit. Dnes jsem lomy obešel jen z části, stop bylo všude dost, zaječí, liščí, vysoká se toulala kolem, jen srnčích bylo málo. Při výšlapu do lomů jsem neodolal a cvaknul pár obrázků krajiny v zajetí mlhy. Málo kdy se mě podaří mít volno, zrovna když v krajině leží mlha, držela se „potvora“ zuby nehty, ani vítr si sní, rady nevěděl. Však taky vydržela stěžovat viditelnost celý den. Stejně jsem rád za obeznání Červených lomů, hned v sobotu ráno vyrazím do roklin, ať je počasí takové, nebo makové.
V sobotu ráno o půl sedmé odjíždím vlakem do Břidličné Lesy, začíná rozednívání a já pomalu kráčím k roklinám. I když jdu pomalým krokem, cesta do táhlého kopce mě pěkně zahřála. Světla přibývá, mlha ze včerejšího dne, i když se jí moc nechce, se pomalu vytrácí z krajiny, však větřík sluníčku pomáhá mlžného sevření se zbavit. Stop všude jak naseto, obnova žádná, tak za týden stopy jen přibývají, člověk by řekl, že je „přezvěřeno“ najednou. Pravda je však jiná, dva, tři kusy srnčího, zrovna tak zajíců, vysoké i lišek při hledání potravy toho za týden nacárají, hlavně, když se v lomech vůbec nepřikrmuje.
K mému oblíbenému smrku usedám již za příjemného světa, ten i s některými dalšími smrky nájezdy dřevařů přežil. Dokonce lesáci ponechali růst i různé listnáče s modříny, zatím. Bohužel, vsuky do nor k mému zklamání vyježděné nejsou, možná později, snad v únoru. Chci posedět aspoň hodinku a pak jít pěšky kolem Červených lomů k řece Moravici a domů. U Moravice jsem si odpočinul, to jen, jestli se skorec ukáže. Včera při návratu z lesa lovil pod železničním mostem, bohužel, dnes jsem skorce ani nezahlédnul.
Nedělní ráno jdu jen zakrmit do krmelečku, slunečnici ptákům, chleba, jak už jsem psal, nenosím. Ten, co jsem vyházel minule z korýtka, leží o kus dál na zemi, občas si nějaký kousek straka odnese, jinak si ho nikdo nevšímá. Za mrazivého, prosluněného rána se pod lesem pásly dva kusy srnčího, slyšely mne na dálku, ještě jsem nebyl ani na konci zahrádek a díky zmrzlému, křupajícímu sněhu dlouho zvěř nečekala. Mrzí mne zrazení srnčího, ale přesto jsem rád aspoň za krátké podívání, zvěř v tuto dobu někde zahlédnout, je aspoň pro mne dost problém, snad se to brzo změní.
Je sobota, poslední lednový víkend a já znovu vyrážím s krmením. Ono není kam vlastně jít, zima, jak se zdá je pryč. Obleva a mlha ovládá krajinu, tak co jiného, než jít do lesíka za vsí. Ještě nejsem ani u vrat zadního dvora, když rázem ztuhnu! Od naší chalupy odchází čtyři kusy srnčího. Srnec, srna a dvě srnčata. Je šero, ale podívaná a pěkný, moc pěkný zážitek hned na dvoře mne hodně potěšil. Však při návratu domů jsem podle stop vyčetl, že srnčí nám chodí kolem dvora a chalupy pomalu celý týden. Vyvolává to ve mně vzpomínky na dětství. To nám chodilo srnčí i se zajíci ne jen na dvůr, ale až na zahradu a koroptvičky, které dědeček nestihnul odchytit s příchodem zimy, se v lednu a únoru choulily ve svých dýchánkách pod keři angreštů. Sněhu tenkrát bývalo skoro, že pomalu ani plot nebyl vidět. Z půdy, jako kluk jsem shazoval vidlemi seno hned pod vikýř a drtinky ze sena nabíral do pytle a sypal koroptvím ke keřům na zahradu. Co vám mám vyprávět, jsou to úžasné vzpomínky, jen co je pravda.
Dlouho stojím, čekám, až zvěř odejde a pak teprve pomalu pokračuji ze dvora s krmením. Samozřejmě je v krmelci, jak se říká vymeteno. Nasypu oves do krmelce, slunečnici ptákům, dnes měním i odsedací větev pro drobné ptactvo a přidávám ještě jeden klacek pro sojky. S těmi „odsedáky“ pro ptactvo mám pořád problém, nic se mě nelíbí, vždycky chci něco originálního a nemůžu najít tu správnou větev, nebo nějaký zajímavý pařez pro sojky, tak aby to aspoň trochu vypadalo přirozeně. Smiřuji se s tím, co mám a jdu si na chvilku zasednout do fotostanu. Dnes to na dlouhé sezení nevypadá, je mlha, a tma. V deset hodin to balím, odcházím domů, ale v neděli posedím déle a snad se něco podaří i vyfotit.
V neděli bylo ještě horší počasí než v sobotu, mlha pět stupňů do plusu, po sněhu skoro ani památky. Jen jsem přidal krmivo, doplnil slanisko a šel domů.
Fotky ke článku -
eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/12782952