Lutra lutra

Kolikrát, když nevím kam vyrazit do přírody, jdu k našemu rybníku, anebo se toulám kolem řeky Moravice. Hledám ledňáčky, kteří se vytratili z jejich oblíbeného hnízdiště. Zřejmě vím proč, dovádění odrostlých dětí v řečišti řeky a v blízkosti ledňáččích nor zapříčinilo jejich opuštění lokality. Jsou to ptáci hodně nesnášenlivý a tak si našli někde klidné místa, já o nich zatím nevím. Pozoruji skorce, konipasy, na rybníku kačeny, občas čápa a tu jsem si všimnul vyježděného spádu (chodníku) mezi rybníkem a řekou. Okamžitě mi blesklo hlavou, vydra. Tak jsem začal pokoušet štěstí se setkáním s touto zajímavou vodní šelmou.

Vydra říční – lutra – lutra

Řád - šelmy

Čeleď - lasicovití

Rod – vydra. Má hnědý, matně lesklý kožich s hrubými přiléhavými pesíky a krátkou velmi přiléhavou podsadou. Tělo vydry je přizpůsobeno životu ve vodě. Trup má válcovitý, hlavu zploštělou, tupě zakončenou, nozdry překryty kožním záhybem a může je uzavřít pomocí zvláštních svěracích svalů. Rovněž tak uzavírá malé, okrouhlé boltce slechů. Pětiprsté běhy se silnými drápy mají širokou plovací blánu. Měří 150cm, váží přes deset kilo a vydráci až přes patnáct.

Prostředí – biologie – před několika desítkami let byla vydra u nás v potocích a řekách běžnou šelmou. Později začalo vyder silně ubývat a zdálo se, že budou vyhubeny úplně. Teprve po zavedení jejich úplné ochrany se stavy poněkud zotavují. Zásluhou je, i když zřejmě k nelibosti rybářů, také umělé vysazování.

Vydra žije samotářským životem v těsné blízkosti vod. Na břehu si vyhrabává brlohy, z nichž vede do vody nora, tzv. výjezd a větrací nora ústící na suchu (průduch). Prohrabuje i díry do ledu, aby se dostala k vodě. Je velmi ostražitá, má výborný sluch a čich.

Kaňkování – probíhá v únoru až v březnu, ale může i probíhat v jiném ročním období. Nyní se soudí, že doba kaňkování je do určité míry také ovlivňována dobou tření ryb., kterými se vydra živí. Pohlavní hormony ryb snad ovlivňují pohlavní cyklus vyder. Březost trvá 59 – 63 dnů, v případě pak utajené březivosti 8 – 10 měsíců. Vydřice vrhá 2 – 4 mláďata, po 28 – 35 dní nevidomá. Vydřata pohlavně dospívají po dvou letech.

Potrava – Vydra se živí rybami, raky, měkkýši a brouky, příležitostně i drobnými savci. Větší kořist požírá na pobřeží, výspách a balvanech – výstupištích, která jsou patrná podle zbytků potravy a trusu obsahujícího rabí kůstky a šupiny. Desítky kilometrů putuje často za potravou a za partnerem. Někdy zastihneme vydru daleko od vody, to se právě stěhuje na nové loviště. Loví převážně v noci a postupuje proti proudu. Dnes již jsou lokality, kde má vydra klid a na nich se dá pozorovat i za denního světla. Moc nesnáší slunění. Pod vodou na jedno nadechnutí vydrží pět minut a dovede uplavat až čtyři sta metrů bez vynoření. Své loviště značí trusem na vyvýšené kameny nad hladinou.

(Zdroj: Myslivost, Tisíc let myslivosti)

Setkání se mi povedlo po týdnu. Neděle ráno, zataženo, občas sprchlo, studený severák k tomu všemu, ven se mi vůbec nechtělo. Chození od okna k oknu a naráz myšlenka na vydří spády u rybníka. Rozhodnuto, jdu se podívat, jestli jsou stále používané. Jsou, a ne jen že jsou používané, ale vydru jsem hned zahlédl od železničního přejezdu. To dopoledne jsem strávil u rybníka s vydrou dvě a půl hodiny. Předváděla se, ale pořád daleko. Cvakl jsem pár dokumentů a prokřehlý se vrátil domů. Radost jsem měl, ale zároveň to byla výzva na další čekanou u vody.

Tu jsem uskutečnil hned po noční ve středu dopoledne. Byl jsem u rybníka už o půl osmé. Pohled na vodu mne zmrazil, na hladině sedí dvě husice nilské, nevěřím svým očím, ani fotoaparát jsem nestačil vytáhnout z batohu. Vzlétly a už se neukázaly. Mrazivé, ale slunečné ráno a já měl obavy z vydří aktivity. Prý za slunného dne se moc neukazují. O půl deváté jsem jí spatřil, samozřejmě na druhém konci rybníku. Po půl hodince se přece jen vydala mým směrem a dovolila mi pár záběrů, lepších těch nedělních. Přesto to není ono a nevím, zda to vůbec někdy bude. Autofokus v některých momentech selhával a nato vydra nečeká, hned je tam a zas jinde. Lovila, jako kdyby už další dny ryby měly z vody zmizet. Dobrou hodinu jsem si užíval pozorování a občas i fotografování. Až jí přestalo lovení bavit, odplula k protějšímu ostrůvku, já sbalil věci a se slibem dalších pokusů se vydal k domovu. Určitě se na rybník vrátím a budu doufat aspoň v jednu schopnou fotografii.