Májová setkání

Po návštěvě Červených lomů se mi zachtělo vychutnat si ranní atmosféru na Měsíční krajině a zavzpomínat si na úspěšné setkání ve starých pasekách se zvěří z let minulých. Několik vycházek bylo marných, zvěř nikde, stopy od zvěře staré, přesto jsem to nevzdal. Přesně na prvního května mě při příchodu ke starým rubaniskům na Měsíční krajině zkřížil cestu zajíc, skvělý zážitek a dokonce i snímek vzniknul. Jdu dál, procházím starou, do kopce táhlou cestou, která vede mezi dvě zrovna, ne staré oplocenky. Přicházím do míst, kde jsem před zhruba čtyřiceti lety ulovil svého prvního jelena. Je to dávno a hodně se od těch dob les změnil, hlavně statné smrky zmizely pod technikou dřevařů. Okolní mlaziny zestárly, řekl bych, že usychají a z rubanisk jen ční pár buků, jeřabin a vystavené oplocení, ve kterých se snaží prorazit hustou ostřicí, lebedou a buřením nově vysázené stromky. Doufám, že vzrostou. Tiše se šoulám kolem oplocenek po staré lesní lince, po pár krocích vždy postojím, prohlížím stará, ještě neoplocená rubaniska, když vtom postřehnu pohyb. Je to srnčí, díky ptačímu koncertu, který přehlušuje mé došlápnutí nohou, můžu popojít ke stromu, který mě nabízí dobrý kryt. Srnec, který prochází pasekou, hlavu nezvedne, musím hlasitě syknout, pak teprve mám možnost k fotografování. Snímek je na kartě, sice to není žádné foto k prezentaci, ale po dlouhé době mám se setkání se srncem a dokumentačního obrázku radost. Starší, řekl bych duch starých pasek, pomalu zatahuje do přilehlých mlazin a já s radosti se setkáním s tímto srncem pomalu otáčím kroky a jdu si sednout na pařez za jednu ze dvou oplocenek. Slunce se již vyhouplo nad vršky stromů, třpyt rosy se začíná díky teplým, slunečním paprskům vytrácet, jen ptačí zpěv narušuje v tomto revíru ticho lesa, je mě moc dobře. Odpočívám, plnými doušky si užívám atmosféry lesní poezie a při tom všem se vracím myšlenkami k setkání se srncem, duchem starého rubaniska.

Další vycházku, na kterou jsem se moc těšil, podnikám hned v sobotu, čtvrtého května. Znovu chci navštívit měsíční krajinu, těším se moc. Ať, tak, nebo tak, myslím si, že i po letech změn provedených časem, anebo LČR to je nejkrásnější část revíru v Mlýnském. Je tajemná, někdy nevlídná, ba dokonce strašidelná náhorní lokalita, se starými rubanisky, se smíšenými, nízkými porosty se skrytými močály a neuvěřitelnými, divokými, pro lidskou nohu, neproniknutelnými porosty. Pro zvěř oáza klidu!

Měsíční srpek, severovýchodní větřík, jasná obloha, mlžný, lehký opar od řeky a zároveň východ sluníčka se zpěvem přírodou složeného sboru mě vítá na nejvyšším úseku cesty k Měsíční krajině. Jen co zaparkuji svůj stroj na přístupové cestě k pasekám, postřehnu, jak se pod cestou kymácí stromek. Vítr není tak silný, aby se větvičky stromku, tak neskutečně a ostře kymácely. Okamžitě zpozorním, jen krátce mě trvalo, než mě svitlo, srnec! Svůj zrak pořádně zaostřím. Vážně, srnec vytlouká na náletech bříz a stvolech nově vzrostlého maliníku. Pomalu si zaklekávám, srnec naštěstí vůbec nemá tušení, že ho pozoruje člověčí vetřelec. 

Chystám si fotoaparát, pomalu se zvedám, zkouším zaostřit. Autofokus ostří jen s obtížemi, je stále dost tma, přál bych si natočit video, bohužel z ruky mi to nejde a stativ, jak na potvoru nemám. ISO nastavuji na 12800, čas mi vychází při cloně 6,3 na 1/50 přesto pořizuji první snímek. Zkouším další fotku, bohužel mi to moc nejde, ruce nejsou schopny udržet tak dlouho fotovybavení v klidu, navíc, když se mým tělem prohání nervově vzrušující zážitek! Odpočívám rukám, oddechuji, znovu se pokouším o fotku. Ve vzrostlém porostu lesních pasek mám problém najít průzor, abych srnečka měl dobře viditelného v hledáčku. Srnec popochází, ztrácí se mi v porostu maliníku, vůbec nevím, kde se znovu ukáže. Dlouhou dobu stojím, myšlenky se mi honí hlavou, co mám udělat, mám popojít, anebo čekat. Poslechnu druhou myšlenku, to je čekat. 

Vyplatilo se! Srneček prošel hustým porostem, mezi tím světla přibylo a já mohl pře-nastavit hodnoty ve fotoaparátu. Opět mi předváděl úžasné scenérie a znovu jsem litoval, že nemám stativ. Fotky přibývaly na kartě, ale bohužel, ne všechny byly ostré. Video mi moc chybí! Takové, úžasné dovádění mladého srnečka se zas tak často nevidí, navíc v prostředí starých rubanisk, kde je v porostech problém zvěř vůbec spatřit.

Měsíční krajina nezklamala. Je tajemná, někdy vlídná, někdy hrůzostrašná až strašidelná, ale pokaždé neopakovatelná! Dnes jí děkuji za úžasné představení a věřím, že nebude poslední.

Odkaz na větší fota : eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/11407576