Nečekaná a rychlá akce

Je neděle odpoledne, odpočívám po uplynulé brigádě ve sběru kamení z pole místním farmářům na odplatu za škody páchané zvěří. Jsem rozhodnutý, že do revíru nejdu! Všechno se změnilo jednou SMS-kou v sedmnáct hodin; MŮŽEŠ SE DOSTAT DO VALŠOVA TAK V 18:15? JESTLI TEDA BYS CHTĚL. Asi ano, dám vědět, byla má odpověď. V zápětí telefonuji Martinovi; přijedu.

Ve Valšově přestupuji z jednoho vozu do druhého. Cestou ke kulíškovému teritoriu mi stručně, skvělý kamarád Martin všechno důležité povykládal a závěrem nezapomněl dodat možnosti nezdaru, které nám jsou všem úplně jasné. Zastavujeme na křižovatce, beru batoh; nic neber, jen fotoaparát, jsme na místě…. Slyšíš? Jo, slyším. Neuvěřitelně lahodný hlas pro můj sluch. Netrvalo dlouho a Martin ho nalákal před naše teleobjektivy. Trvalo mi, než jsem zaměřil zrak a našel ho mezi větvemi; koukej, sedí tam na tom tenkém stromu …. Á! Už ho vidím, radost mám velikou, první série fotek je na kartě. Mám jít blíž? Chvilinku jsem váhal, ale když vidím závodčího, jak bezstarostně toho malého opeřeného tvorečka vodí a chodí za ním do lepších a lepších míst, co bych si mohl lepšího přát, no jdu okamžitě taky!

Všechno bylo jak nalajnované, za půl hodinky hotovo. Závěrka ztichla a nastaly mé emoční radosti. Při odjezdu domů jsem už plánoval, jak s Martinem a s Janem sedíme u „mých“ nor v Červených lomech. Martin mou představu ihned utnul, oba víme proč, když se plánuje….

Po zhlédnutí fotek doma jen na noťasu, co dodat, úžasná spokojenost a já mohl provést konečně ostrý test nového stroje.

Martine, ještě jednou mnohokrát děkuji.