Nedělní ráno II

Je 5.4 neděle ráno, nadarmo se neříká: …. duben, ještě tam budem. Mněl jsem plány velké, ale díky rannímu mrazu bylo nutno vycházku přehodnotit a změnit plán.

Začnu stručně a od začátku. V pátek odpoledne mi dovezl Mirek, výborný myslivec a kamarád sele. Odpolední jeho zpracování s Janičkou zabralo dost času a tak odpad ze selete, kterého moc nebylo, odvážím, do lesa na újeď až v sobotu v dopoledních hodinách. Při vysypávání zbytků na Červených lomech, jsem se viděl, jak v neděli ráno sedím ve fotostanu a fotím dravce. Vím, že je doba jejich hnízdění, ale celou zimu nebyl na nic takového čas, tak proč to nezkusit zrovna v tuto dobu.

Neděle ráno, rtuť teploměru ukazuje mínus osm. Mám po radosti a po fotografování dravců. V takovém mrazu nikam nejedu, počkám na sluníčko a pak se uvidí. Vařím čaj do termosky, popíjím kávu, čas se pomalu blíží k sedmé. Cesta skútrem na Červené lomy trvá jen pár minut a tak parkuji před čtvrt na osm u svého krmelečku. Letošní jaro mne tato část nějak přitahuje, téměř vždycky jsem v těchto místech narazil na zvěř a ani dnes tomu nebylo jinak.

Slunce se dostává přes vrcholky stromů, mráz se vytrácí z luk a já znovu stoupám táhlým kopcem k remízku. Vítr mám dnes špatný, severovýchodní, přesto jdu k místu minulého setkání se srnčím, musí tam být i srnec a ne jen holá. Lesík se snažím podejít, abych vítr nepouštěl do luk. To se mi podařilo, ale už se mi nepodařilo spatřit ležícího srnce u remízku, kruci! Viděl mě dříve a já nestihl žádné reakce. Tady dnes nezůstanu, srnec, tak jak jsem předpokládal tady je a půjdu na něj příště. Otáčím se směrem k Lesáckým loukám, nikde ani kus. Usedám pod vítr na mez. Při zpěvu poletující z keře na keř červenky, si líně chystám fotoaparát. Sluníčko mi krásně začíná prohřívat tělo, je mi fajn. Nesedím dlouho, snad jen pět minut, když z meze od lomu se najednou objeví zvěř. Koukám, na srnčí je to velké a na vysokou nic moc. Kus je ve stínu, to bude asi daňčí, které se sem občas zatoulá. Nedá mi to, beru dalekohled a hle, ona to laňka, vyšla si jen tak po osmé na pastvu. To je překvapení, u nás v tuto pozdní ranní hodinu na loukách velice neobvyklé. Nádherné hodinové pozorování a to i čtyři kusy srnčího se jedno po druhém zvedalo z mezí. Některé se pastvilo v mezích a dva kusy vyšly do louky, jako by za laňkou, ale opravdu jen jako. Srnčímu se evidentně k laňce moc přiblížit nechtělo a laň se ze svých snad třicet krát třicet metrů nepohnula. Na fotografování byla daleko a ostré světlo dělalo své, taky podle toho snímky vypadají, snad jen trošku dokument.

Po zatáhnutí zvěře do lesního porostu se balím a velice spokojeně jdu ke skútru. Ještě povinná kontrola návnady pro dravce a hle! Už včera si pochutnávali a to při kontrole mi nad hlavou nějaký dravec prolétl jako blesk. Určitě přilétl provést kontrolu a možná kdybych byl ve fotostanu třeba by se i něco povedlo, tak snad příště