Od chalup k vodě a pak do lesa
U rybníka
Návštěvy remízku za chalupou mi letos vlastně protáhla jen touha, vyfotit co nejlépe veverku, která začala navštěvovat ptačí krmítko s předloženou slunečnicí. Díky spadlému stromu do průseku se mě fotka, myslím si povedla a tím byly mé návštěvy do hájku ukončeny.
Nastal mi problém se přeorientovat do jiného revíru. Vůbec nevím kam jít, kde bude, nějaká ta neděje se setkání se zvěří. Dvakrát jsem projel Mlýnském jen tak, abych se podíval, jak se po zimě změnily porosty a radost mě tyhle výlety do lesa vůbec neudělaly. Skoro za každou zatáčkou kazatelna, anebo posed, hromada s nějakým „krmením“ a fotopast k tomu. Tak lesy bojují proti, prý likvidátorům lesa – zvěři! Kůrovec stromy sežral, teď chtějí vybít zvěř a potom přijdou na řadu ptáci, kteří dělají hnízdní dutiny ve stromech!!! Zklamání mě pomohlo k rozhodnutí, kam za dalším foto-dobrodružstvím. Jako již po několikáté vyhrál náš rybník. Při jednom brzkém ranním obeznávání jsem dalekohledem na ostrůvku pozoroval čtyři vydry, jak si hrají. Bylo rozhodnuto, příští dny strávím u rybníka. Těšil jsem se moc, vždyť vydry jsem na rybníce viděl jen jednou a to v roce 2019.
V polovině týdne jdu na průzkum znovu. A hle, další zklamání, rybník se vypouští. Do prd…, to snad není možný, v období hnízdění se přírodní rybník vypouští. To se dělá přece na podzim a ne v jarním období! V dnešní době už ničemu nerozumím a ani se o této době a chování lidí, naši společnosti nechci vyjadřovat.
„Smířil“ jsem se s vývojem věcí dnešních, ale jen na chvilku. Doma si pak nachystal věci, maskovačku, karimatku v naději záběrů vodomilného ptactva. Snad se ukáže i nějaký nevšední host.
Následující sobotu ráno zkouším štěstí. Ještě za šera zaléhám pod maskovací síť na karimatku. Kromě volavek v dálce, kačen, jednoho kormorána, labutí a racků, jednoho párku bahňáků, nic, jen samička ledňáčka potěšila moje srdíčko, když si sedla do keře přede mnou, sice daleko, ale dokument vznikl.
Změny počasí ani nemusím popisovat, vždycky mně zaskočily a já kolikrát vymrznul až běda.
Ovšem přece jen jedno takové mrazivé ráno na dně vypuštěného rybníka přineslo milé překvapení. S přívalem ledových krup se před mým teleobjektivem objevil kulík říční. Tak to bylo něco! To mě zvedlo adrenalin v těle a zároveň boj o slušnou fotku. Kulíka jsem měl možnost na našem rybníce pozorovat také jen jednou, to bylo hodně dávno a navíc byl tenkrát dost daleko. Dnes mi pobíhá v uvozovkách na dosah foto-výbavy. Je strašně rychlý, hned je tam a hned zase jinde, než ho najdu v hledáčku, už je o kus dál, ale přesto několik obrázků mám na kartě. Chvíle bez kulíka mě krátili konipasové, kteří začali i v tom nehostinném počasí hledat hmyz. Po dvou hodinách odcházím domů a mohu napsat, že po dlouhém období spokojený.
Návrat do „lesů“
Velikonoční, prodloužené volno se konečně odhodlávám k návštěvám revíru Mlýnského. Nápad, kam vyrazit mám, jdu nad koleje. Naštěstí u kolejí lovci nekrmí a nemají postavené žádné monstrum k vybíjení zvěře, nebo o něm zatím nevím.
Páteční vycházka byla nulová, sobotní zrovna tak, jen jsem postřehl králička přeletovat ze smrčků na smrček. To rozhodlo o dalších vycházkách. Králička vyfoceného nemám a tak další dvě rána podřídím jen králíčkům obecným.
Nedělní ráno jsem na místě o půl sedmé, to jen, kdyby náhodou kolem přecházela zvěř, bohužel nic takového. Dlouho čekám na příznivé světlo, zároveň na králíčka, který mi tady včera párkrát prolétl. Dočkal jsem se, světla moc nebylo, ale ptáček se ukázal. Ovšem vyfotit takového neposedu je docela problém. Myslím, že to ani nemusím psát, jak najednou mám pomalý autofokus, než zaostřím, králíček sedí na jiném místě a tak se to opakuje pořád dokola. Odsadím fotoaparát od očí, najdu ho ve smrčcích a než do těch míst zamířím teleobjektivem, je včudu. Skvělá zábava, ale úspěch, bohužel nemám. Se třemi „fotkami“ odcházím domů se slibem, že zítra se musím pokusit o snímek neposedného opeřence znovu.
Při odchodu se snažím najít nějaké stopy zvěře. Místo stop spárkaté nacházím trus, který mi radost neudělal. Nejsem zas takový znalec, ale myslím si, že jde o trus vlka. Láká mně do těch míst nastražit fotopast asi to udělám.
V pondělí ráno jdu za králíčkem znovu. Je chladno, trochu rosy a polojasná obloha, pod kterou fouká mírný vítr od jihu, zatím. S příchodem dne má opět vítr nabírat na síle, zároveň i oblačnosti. Nevadí, to už budu určitě doma. Cestou se ozval někde v pasekách srnec. Konečně aspoň zvěř, nevidím ji, ale bákání je důkazem, že přece jenom v okolí nějaké srnčí žije. Ptactva, tak toho je hojně, však jejich koncert s úsvitem nabírá na síle. Nepoznám všechny druhy, ale je radost tenhle pěvecký sbor poslouchat. Do místa výskytu králíčků usedám při východu sluníčka, je mi moc fajn. Potichu si naliji trochu čaje, prohlížím okolí mlazin, hlavně sluchem se snažím zachytit nějaký zvuk, který by patřil zvěři. Bohužel kromě ranního zabákání, zřejmě srnce, jsem žádnou jinou zvěř ani neslyšel, ani neviděl. Dnes ani králíčkové se neukázali. Cestou domů prohlížím lesní linky, hledám čerstvé stopy čehokoliv, nic, jen staré stopy od vysoké, jinak ani čerstvý trus.
Při příchodu ke skútru mě sedl mlynařík do keře, dva snímky mám, ale jako vždy, sedl zase daleko.
Tak snad někdy příště se třeba něco povede.
Větší fotky zde -
eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/11201180
eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/11236096
eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/11267094