Od podzimu do konce roku 2024
Babí léto již prošlo svým časem, jelení říje zrovna tak a s jelení zvěří jsem se ani nepotkal, kdyby jen s jelení zvěří, vůbec s žádnou. Příští rok musím změnit lokalitu, nejlépe celý revír. Od setkání se srnčím a černou zvěří začátkem září na Měsíční krajině, jsem již nic neviděl, jen postřehnul mnou zrazeného jelena, vítr mi tenkrát nepřál. Zkoušel jsem navštěvovat různé lesní lokality, o kterých jsem si myslel, že nejsou dosažitelné zbraním, bohužel, ani tam se mě zvěř neukázala. Podzim, kromě svých úžasných barevných scenerií, mě před teleobjektiv zvěř neposlal a tak vznikly fotografie s náladami nabízené podzimním časem z míst, kterými jsem se toulal.
Ke sklonku podzimu se opět věnuji „svému“ hájku nad chalupou. Začal jsem přikrmovat do krmelečku pro srnčí zvěř a i ptačí drobotině sypat slunečnicové semínka do krmítka. Postavil jsem si na místě hned fotostan, už to bude třetí rok, kdy mě fotostan umožňuje, dopřát si zážitků s pozorování „aspoň“ srnčího a ptačí drobotiny z blízkého okolí. Pro zvěř zima zatím není vůbec náročná. Jakmile napadne sníh, hned na druhý den taje a tak srnčí chodí ke krmelečku na obilí jen sporadicky a hlavně v noci. Jen jednou na mne čekala srna při svítání u lesíka, bohužel, vítr byl proti, abych aspoň nějaký kloudný snímek pořídil. Z fotopasti vím, že krmeleček navštěvuje srna se dvěma srnčaty, dva srnci, šesteráci a samotná srna. Jeden ze srnců mě dokonce nechal v korýtku poděkování, shoz šesteráka, co budu zapírat, potěšil. Lišák, který vybírá suché pečivo z korýtka už třetím rokem, na snímcích z fotopasti nechybí.
Skoro každou sobotu, anebo v neděli ráno si posedím ve fotostanu, když se podaří snímek některého z opeřenců, udělá mi to radost, obzvláště když jde o šoupálka. Objevil se z nenadání, adrenalin to byl pořádný, vyfotit dlouhoprstého, ptačího tvorečka vůbec nebylo jednoduché, navíc, když chybí světlo. Nakonec mám aspoň dokumentační fotku a věřte, jsem za ní moc rád. Možná v budoucnu se mně podaří lepší záběr, uvidím, však zima teprve začíná a další vycházky ke krmelečku mne čekají.
Jeden den volna o Vánočních svátcích využívám k návštěvě našeho rybníka. Bobři podle stop a pokácených stromů zde musí řádit fest, od vyder je nejvíce stop v meandrech kolem řeky Moravice a srnčí se pase snad všude, hlavně kolem železniční tratě a to radost zrovna nemám. Však, v létě za toulání po kolejích jeden kus zaplatil draze, vlak mu vzal život. Nejen stopy ve sněhu prozradily pohyb srnčího, ale i dalekohled, který na těchto vycházkách mi nikdy nechybí. Pokračuji dál kolem řeky a zrovna v místech hnízdění ledňáčků, přede mnou vzlétla volavka. Seděla pod břehem tak skrytě, že jsem jí zpozoroval až při vzletu. Kousek dál ze starých olší se tiše zvedla káně lesní, a od starého, dnes již rozbitého splavu odlétl skorec, zázrak ho v tuto dobu vidět, divoké kačeny, na které jsem si myslel, budou asi někde níže po proudu.
Vánoční volna a procházky přírodou hned za vesnicí mě hodně pomáhají si příjemně odpočinout. Však mi to nebude dlouho trvat, příští rok ke konci května si konečně začnu užívat důchodu. Plány mám velké, ne jen pracovní kolem chalupy, kde mi to vázne, ale i vycházky do přírody musím aspoň ztrojnásobit. Těším se, a moc.
Fotografie ke článku najdete zde - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/12674278