Po týdnu znovu u vody

Jak píše Martin, v revírech se zvěř snad chodí pastvit se soumrakem a s příchodem dne mizí někde v houštinách. To mě pomohlo rozhodnout se, kam vyrazím v neděli. Vyhrálo rozhodnutí jít k vodě.

            Mráz mínus čtyři mě neodradil. Jasná obloha, mrazem pokryté traviny, nízké větve stromů a keře, to je to na co celou dobu čekám. Přeji si mít ledňáčka ve fotce sedícího na mrazem pokryté větvi. Z domu odcházím ve čtvrt na sedm. Vítr žádný, jen lehounký vánek od severu, nad rybníkem mlžný opar, kterým se začínají pozvolna prodírat první sluneční paprsky k hladině. Jen co postavím fotostan, z rákosí vypluly labutí dámy. Dospělá a dvě mladé. Pořizuji pár fotek, než se mi ztratí za ostrůvky. Tak to je překvapení a dobrý začátek dnešní vycházky. V klidu prohlížím fotky, když naráz uslyším kormorány a volavky zároveň. Volavky posedaly na okolní stromy, kormoráni se spustili hned k hladině, vůbec s lovem neotáleli. Volavek bylo devět, kormoránů asi deset, přesně to nevím. Zkouším některého vyfotit, nejde to, na dobrou fotku jsou dost daleko. Nevadí, uvidíme. Naliji si čaj, popíjím, naráz nemohu uvěřit svým očím. Ledňáček sedí na klacku! Pouštím čaj na zem, okamžitě ostřím, závěrka párkrát cvakne a drahokam je pryč. Tak to je paráda! To je začátek dnešní vycházky jako hrom! Uklidním se, naliji si čaj, znovu se ani nestihnu pořádně napít. Po levé straně, kousek od břehu se z mlžného oparu vynořili čtyři kormoráni. Fotoaparát odepínám ze stativu, soukám ho do levého okýnka a pár fotek, i když v protisvětle mám. Mezi tím se směrem na ostrůvek objevují další. Jsou daleko, ale aspoň několik, možná dokumentačních fotek se pokouším pořídit.

            Musím napsat, že tři hodiny v uvozovkách „adrenalinové“ čekané uběhly jak voda, pozorování kormoránů, snaha o fotografii, přítomnost volavek a hlavně přílet ledňáčka mi hodně „zkrátilo“ dnešní mrazivou, ale úžasnou čekanou u vody.