Podlesí

        Kamarád Martin mně před pár dny povídal, že mluvil s Toníčkem, myslivcem z Podlesí, že chodí ke krmení několik srnců a srna se dvěma srnčaty. Domluvili jsme se na neděli ráno, máme prý být na místě před osmou.

        Přijíždíme k Tondovému stavení přesně na čas. Jen co vystoupíme z auta, odhrne se záclona a v zápětí nám jde myslivec otevřít. Přivítáme se, předáme Toníčkovi suchý chléb na přikrmování koní a hned nás pán domu vybízí, abychom neotáleli, zvěř každou chvilku vyjde z lesa. Nachystáme fotovýbavu, Tonda už kráčí s krmením. Jen co nasype do korýtek obilí, klepne lopatkou a zavolá: malí – malí – malí, vidím běhy zvěře mezi stromy, jak se blíží. Zaklapnou dveře od chaloupky a srnčí je u korýtek. I když je vidět, že je zvěř tentokrát nějak nervózní, hoduje. Přesto zakrátko odbíhá, chytla vítr, potvora točí se na všechny strany. Čekáme dál, jen Martin si mění post k focení. Za chvilku přichází srnčí znovu a dává nám šanci k fotografování, ale jen na krátkou dobu. Z lesa se ozve náhle bákání srnce a vše rázem končí. My po čtvrt hodince co nás srnec objevil, končíme také. Znovu velice parádní podívaná na zvěř snad, dovolím si napsat nejkrásnější v naší přírodě. 

        Pro letošní zimu, zřejmě poslední fotovýlet do Podlesí. Loučíme se s Tondou, oddaným myslivcem, srdečně děkujeme a nezapomene poděkovat ani srnčí zvěři, která se nám přišla na závěr zimy ukázat.