Psík mývalovitý.

Psík mývalovitý (mývalovec kuní, Nyctereutes procyonoides)

Jak už to bývá, má tento nejmladší příslušník naší fauny šelem už třetí jméno, abychom nepřišli o počáteční pěkný zmatek v odborné literatuře. Pokud žil cizopasný tvor v zoologických zahradách, jmenoval se kuní pes, což alespoň připomínalo jeho příslušnost k šelmám psovitým. Pak dostal název mývalovec kuní, což bylo velice zmatené, protože není příbuzný ani s mývaly, ani s kunami, ale právě tento pochybný název se vžil. Nověji se prosazuje název psík mývalovitý, podobný mývalům.

Psík pochází z Dálného východu. Jeho vlastí je východní Čína, Poamuří, Usurijská oblast, Korea a Japonsko. Od r. 1927 byl psík záměrně vysazován v některých oblastech Ruska, nejprve na Kavkaze a později i jinde jako zvěř kožešinová. Vysazení bylo úspěšné a psíci se začali šířit směrem západním. Nálezy jsou s Finska, Polska, Rumunska, Čech, Moravy, Slovenska, Německa a dále na západ do Holandska.

Podle výsledků ankety Ústavu pro výzkum obratlovců v Brně v r. 1978 bylo na území Čech a Moravy do té doby 122 výskytů psíka mývalovitého. 70 bylo pozorování a 52 odstřelů. Nejvíce výskytu bylo na Severní Moravě v Šilhéřovicích. Další šíření pokračuje.

Třída - savci (Mammalia)

Řád - šelmy (Carnivora)

Čeleď- psovití (Canidae)

Rod - psík (Nyctereutes)

Je robustní, nízkonohé zvíře, připomínající spíš mývala nebo jezevce než psovitou šelmu. Délka těla dospělých jedinců dosahuje 50–70 cm, výška v kohoutku však nepřesahuje 25 cm. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 4–10 kg. Ocas je oproti jiným psovitým šelmám krátký (15–25 cm), ale velmi huňatý. Jeho srst je dlouhá, huňatá, hnědá až šedě nazrzlá. Na tvářích srst vytváří výrazné licousy a na hřbetě jakousi hřívu. Krátké, zakulacené boltce jsou téměř skryté v srsti. Na obličeji má černou nebo černobílou kresbu v podobě masky, podobně jako mýval, také nohy bývají černé.

Psík mývalovitý je aktivní v noci, den přespává v noře, kterou si sám vyhrabává, ale častěji využívá opuštěné nory jiných živočichů. Psík mývalovitý je jediná psovitá šelma, která přespává zimu, podobně jako medvěd nebo jezevec (v Česku od prosince do počátku března). V jižních oblastech svého rozšíření (Japonsko kromě ostrova Hokkaidó, Korea) zimu nepřespává. Psík mývalovitý je výrazně samotářský živočich. Své teritorium si značkuje močí a páchnoucími výměšky řitních žláz. Méně výrazná je hlasová komunikace. Jedná se o tiché zvíře. Ozývá se vrčením a kvikáním, hlavně je-li ohrožen nebo chycen, nedokáže štěkat. Psík patří mezi prohnané šelmy, bylo zaznamenáno, že někteří psíci po výstřelu ze sebe dělají mrtvé, i když je střela mine.

Během března a dubna se spáří samice se samci. Po 60-64 dnech, kdy je samice březí, vyvrhne ve své noře většinou 5-12 mláďat. Někdy jich může být až 15. Ta jsou následujících 15 dní plně slepá a teprve postupem času prohlédnou. Matka je poté ještě asi měsíc kojí. Rodinou péči mají na starosti oba dva rodiče. Samec se nevyhýbá svým povinnostem a samici společně s mláďaty nosí ulovenou kořist. Zhruba ve třech měsících věku se osamostatňují. Pohlavní dospělosti dosahují mláďata už v prvním roce života.

Psík je všežravec. Sbírá různou rostlinnou potravu - bobule, kořínky a hlízy rostlin, ale loví také drobné živočichy. Z živočišné potravy se živí zvláště vejci a mláďaty ptáků, ale také žábami, leklými rybami a mršinami a škeblemi.

Zdroj - Myslivost, Tisíc let myslivosti, příroda.