Splněný sen

Skoro jako před dvěma lety s liščaty telefon, na druhém konci „drátu“ se ozve myslivec, kamarád Pavel - chceš si zkusit vyfotit jezevce? Odpovídám - samozřejmě! Víš, kde jsou nory na mezi jedné z luk nad střelnicí? Moc dobře vím, znám je z dřívějška, ale kvůli kravám, které okupují okolní louky a právě i meze, ve kterých jsou nory, tam nechodím. Prostě mě po pastvinách nebaví chodit, ale kamarády myslivce ano. Telefonuji výbornému kamarádu Martinovi, sděluji mu novinku a hned domlouváme společnou vycházku.

V den vycházky dešťové přeháňky nedávaly moc velkou naději, že výpravu uskutečníme. Přece jen, večer po 18hod. se vyčasuje a my vyrážíme do terénu. Pochoďák v dusném počasí, otravní komáři a hovada nám výstup do táhlého kopce vůbec neusnadňují. Přicházíme k norám a už z dálky je nám jasné, že to bude veliký oříšek. Okolní tráva od dobytka zdupaná jen na půl, plno kravěnců a místo k čekání, tak aby bylo trochu vidět k norám žádné. Aspoň, že krávy byly za horizontem. Po krátké poradě jsme se rozdělili, podle směru větru usedli každý na jednu stranu kousek od nor. Já si našel chodník, vydupaný od krav v blízkosti keřů a u něj zůstal čekat. Stativ na mé zvyklosti jsem musel vytáhnout zhruba osmdesát centimetrů vysoko, abych se vyhnul vzrostlé trávě a aspoň trochu viděl k noře. Nachystal fotoaparát, zasedl na zem, kde nebylo žádné lejno. Čas ubíhal velice pomalu. Mně se v hlavě honily různé myšlenky, jestli jezevci vyjdou z nory, jestli tam vůbec jsou, jestli nejsou jinde, tak jak se mně to v minulosti stávalo. Když měl nadejít čas jejich opouštění nory, tak jako na potvoru zapadající slunce se schovalo za olověné mraky. ISO na hodnotu 2000 a už jsem zůstal stát u fotoaparátu, abych nepromarnil žádnou příležitost k focení.

Je to tady! Napřed jsem slyšel nějaké neurčité hlasové projevy, poté ho konečně uviděl. Vzrušující podívaná na sádelníka, který si nejdříve ověřuje pachy a pomalu se vydává od nory travním porostem někam. Zkouším fotit každou jezevcem nabízenou scénu, ale moc to nejde. Tráva dělá své. Po chvilce zřejmě vyslechl mé přání a po vydupaném „kravském“ chodníku se pouští směrem ke mně. Takřka nestíhám fotit, ohnisko stahuji z 500mm na polovinu, začínám jezevce hlasitě upozorňovat, žádat, aby se zastavil, jinak ho ani nezvěčním. Daří se, jezevec na moment zastavuje, já dávám sérií fotek. Zavalitá šelma se otáčí, spěchá zpátky k noře, aby za krátko vyzkoušela jinou trasu. To už u nory vidím druhého jezevce. Parádní podívaná, nevšední zážitek. Jeden z nich opět opouští okolí nory a svižně pochoduje kolem mne. Asi na čtyři metry od batohu zastavuje, chytá vítr, hlasitým dupotem prchá k norám, kde okamžitě mizí pod zemí. Druhý svého společníka vzápětí následuje. Úžasná scéna netrvala nikterak dlouho, ale opravdu skvělý, pro mne zatím životní zážitek to byl, snad i fotografie.

S Martinem jsme si mobilem dali vědět a ukončili toto neskutečné, i když krátké setkání s jezevci. Na cestě k domovu nesměla chybět vášnivá debata o nedávném zážitku.

Kamaráde  myslivče Pavle, moc děkujeme!