U Martina v revíru

            Všechno začalo mou koupi nového fotoaparátu Canon EOS 7D MARK II. Prvnímu skvělému kamarádovi, kterému jsem se svěřil byl Jirka Š. z Břidličné. Druhý kamarád, kterého neminula zvěst o mé koupi, byl Martin z Bruntálu, také výborný člověk a kamarád.

Pět dní jsem se snažil do hlavy dostat manuál a aspoň trochu se naučit fotoaparát ovládat, tedy jen focení. Videa nechávám na pozdější dobu. Martin se těšil zrovna tak jako já, a hlavně chtěl, abychom provedli testy a ověřili si rozdíly mezi Canon EOS 70D a mým novým mazlíkem. Něco málo cvaků na sýkorky na dvorku nic v podstatě neřeší, ale někde v přírodě, v lese a na volně žijící zvěř, to je teprve porovnání. Můžu jen napsat, že jsem se stejně k žádnému markantnímu rozdílu z provedených testů nedopracoval. Chce to asi čas.

            Je úterý, 29.11 ráno a po předešlé domluvě vyrážím s Martinem do „jeho revíru“. Krásné mrazivé, lehce zasněžené ráno nás vitá v lesních porostech. Martin na jednom z mnoha rozcestí zastavuje auto, zapaluje cigaretu a v hlavě střádá plán dnešní šoulačky. Jdeme různými průseky smíšeným lesním porostem, kroky se nesou do daleka a v mé hlavě se začínají plodit skeptické myšlenky. Je jen poprašek sněhu a lehce přimrzlo. To všechno pod našimi kroky dělá neuvěřitelný rámus. Zvěř by musela být hluchá, aby nás nechala dojít na slušnou vzdálenost. Ale s tím se prostě nedá nic dělat, jen doufat, že přes všechny tyto negativní vlivy se přece jen ke zvěři dostaneme. Člověče, div se! My se ke zvěři dostali. Našoulali jsme laň, dokonce vydržela tak dlouho pózovat, že i já jsem se dostal ke snímkům. Pěkná podívaná v pěkném prostředí, jen to světlo nebylo úplně nakloněno. Přesto jsem si zážitek i s fotografováním parádně užil. Zkoušel jsem fotit na různá nastavení citlivosti, jen abych si ověřil, co vše si v budoucnu budu moci dovolit. Samozřejmě z jedné nabídnuté příležitosti se závěry hned dělat nedají, také ho nedělám. Laň pomalu opustila místo a my po krátké prohlídce fotek, hlavně mých jsme pokračovali v dalším náročném pochodu. Každý krok byl slyšet a ubránit se tomu nedalo, zmrazky pod nohami křupaly, suché bukové listí hrozně šustilo a navíc bezvětří. Po ujití zhruba dvě stě metrů se naše pochybnosti vyplnily. V dálce vidíme tlupu mufloní zvěře, jak postupně mizí za kopcem lesního porostu. Tlupa nás nejen slyšela, ale určitě i viděla. Další pokusy dostat se ke zvěři již byly marné. Mě postupně opouštěly síly a i soustředěnost se z nás vytrácela.

            Stejně to byla skvělá vycházka, zvěř jsme viděli, dokonce i k fotografii se dostali, co víc si člověk může přát. Martine díky. o))