Velikonoční courání lesem

Ani není moc o čem psát, počasí se vůbec na velikonoční dny volna nevydařilo. Sníh, déšť, severní vítr, teploty pod nulou a mlhy. Teprve v neděli odpoledne se čas venku trochu umoudřil, jenže to já už byl celkem unavený a do lesa vycházku v podvečer jsem vzdal, půjdu v pondělí ráno. Dvě ranní procházky lesem v pátek a v sobotu vyšly naprázdno, až sobotní večer a nedělní ráno se něco málo povedlo. Ne, že by to byly fotky výstavní, ale aspoň dokument vznikl a já si mohl, po delší době zmáčknout párkrát spoušť fotoaparátu. Radost ze setkání se zvěří mám stejně velkou.

Srnec, šesterák z večerní čekané s vytlučeným parožím mě překvapil. Přišel jak duch za hromadou klestu, vůbec jsem o něm nevěděl, až můj pohyb srnce zradil, teprve pak, při jeho krátkých zastávkách při odbíhání vzniklo několik snímků.

Nedělní ráno, opět mrholení, přesto jedu do lesa. Pomalým krokem kráčím lesní cestou na horní křižovatku, mám v úmyslu posedět mezi rozvolněnými buky. Společnost při výšlapu ke křižovatce mi k mému překvapení dělali zajíci, honcují se. Zábava to byla skvělá, co budu zapírat a příležitostmi k focení jsem nepohrdnul, však to ráno to bylo všechno, jinou zvěř jsem nepotkal.

Velikonoční pondělní ráno na mě čekal mráz, v obci jen mínus jeden, ale v lesích snad mínus pět. Křupalo to pod podrážkami bot, tráva v pasekách praskala, listí pod stromy šustilo, a aby to nebylo všechno, vítr se točil. Přesto jsem viděl srnčí, bohužel fotit jsem nestíhal. Při procházení starou, blátivou cestou směrem na Měsíční krajinu na mě čekala dvě prasátka v bukovém porostu hned vedle cesty. Nechala mne přijít na dvacet kroků, ale bohužel, přes spoustu proutí fotoaparát ani nezaostřil.

Tak to jen takový malý report z prodlouženého volna.

Větší fota - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/9633867