Vycházky za muflony

Tak už to bývá, jednou se daří podruhé ne a někdy tak napůl. To je můj případ. Poslední dny se věnuji nejvíce muflonům, když už si potřebuji oddechnout, zajedu na Podolský potok podívat se, jak řádí bobři. Pravda je ta, že kam šlápnu, tam sčítám samé nezdary. Jednou za to může vítr, jednou má nepozornost, jednou změna chování zvěře, a když už by to mohlo klapnout, neuhlídám hlídající muflonku s muflonem.

V pátek opět volný den a já znovu a znovu za mrazivého, brzkého rána usedám k vývratu k mufloním loukám s  nadějí úspěšného úlovku v podobě slušné fotografie, samozřejmě se vzrušujícím zážitkem k tomu. Ráno to mohlo být úžasné a se vším všudy, jen ti mufloni chyběli. Zapadající měsíc, vycházející slunce, u vzdálených keřů procházející srnec s jedním parůžkem, Martinem focen nedávno u slaniska ve stěně lesa, ptáci v plném zpěvu, jen ti mufloni nikde. Taky toho rána jsem se jich do osmi nedočkal. Zabalil jsem věci a jel domů s myšlenkou a plány na druhý den.

Následující den, v sobotu ráno změnil jsem čas. Posunul jsem odjezd z domova až na osmou ranní. Vítr mne donutil jít jiným směrem, který moc nemám rád, ale nedalo se nic dělat, pokud chci úspěšné setkání s muflony, musím se větru podřídit. Přijíždím k mufloním loukám z druhé strany. Slunečné pozdní ráno, pod cestou lovící liška mou přítomnost zřetelně nese s nelibostí. Jen co přibrzdím, okamžitě mizí pod mezí plných křovisek. Zaparkuji stroj u keřů, pomalým krokem šoulám ke stěně lesa, ke starému posedu v úmyslu udělat si pohodlí a hodinku, možná dvě počkat. Musím pro upřesnění uvést, že čas se skláněl k půl deváté. Ještě jsem nebyl u posedu, když naráz vidím šik mufloní zvěře pelášit ke slanisku na známý, kamenný ostrůvek. Okamžitě sebou praštím na zem, vytahuji fotoaparát, téměř bez jakéhokoliv nastavení zkouším první snímky. V zápětí si všimnu mladého berana, bere vítr a celá tlupa okamžitě mizí v lese. Tak to bylo velmi krátké setkání a tady mi znovu vítr podrazil nohy. Z tohoto pozdějšího rána mám jen jednu fotografii a to ještě bez úprav ve fotografických editorech by byla na vyhození. Ostré světlo, tetelící se vzduch fotografům nepřeje.

Na neděli předpověď počasí nevěstila nic dobrého, na druhou stranu déšť by prospěl všem, takové sucha ani já nepamatuji. Stejně vstávám v šest, tak abych byl v osm u vývratu. Vítr mi tentokrát přál, obloha také, žádné ostré světlo, žádný vlnící se vzduch, všechno tak jak jsem si dlouho přál. Z domova odjíždím kolem čtvrt na osm, polojasná obloha a po dešti, tak jak předpověď říkala ani památky. U mého stanoviště, které jsem si oblíbil, vlastně u vývratu se maskuji ve tři čtvrtě na osm. Téměř bezvětří, světlo parádně rozptýlené, ptáci mi příjemně zpestřují svou aktivitou čekanou a navíc, po dlouhé době je mi fajn teplo. Všechno mám nachystané, pečlivě zamaskován čekám celý nedočkavý na půl devátou. V duchu se snažím zklidnit, s vědomím, že to nemusí vyjít. Vždyť jsou to tvorové nevyzpytatelní a člověk nikdy neví, co je napadne. Naliji si čaj, rozjímám a vstřebávám tu nádhernou uklidňující ranní atmosféru. Pozoruji blízké okolí a naráz ztuhnu! Ve stěně lesa se řadí mufloní společenstvo. Nevěřím svým očím! Někteří u starého pařezu na slanisku, někteří na zeleném na pastvě. Zároveň si všímám obezřetné muflonky, která nespouští zrak z mého stanoviště. To snad není možný, tak zamaskován pod dlouhými větvemi smrku a stejně mě, potvora opatrná vidí! Nehýbám se, čekám a věřím, že se matka tlupy uklidní a ostatní mufloni se dají do pohybu k slanému ostrůvku. Konečně se někteří odvážili, prchají k ostrůvku, já se nechám unést, otáčím teleobjektivem za nimi. I když se snad více nejde schovat, muflonka, věkem i zkušenostmi vyspělá mě stále sleduje, k ní se přidává muflon a už vím, že je zase všechno ztraceno. Veškerá podívaná na muflony trvala snad jen necelé půl hodiny. Bystrost zkušené vedoucí muflonky dala všem najevo, že není něco v pořádku, k ní se přidal, možná jeden z jejich synů a bylo hotovo. To by člověk nevěřil, jak jsou tito tvorové nedůvěřivý a velice opatrní. Přece jen za tu krátkou dobu jsem si užil pozorování a dokonce po delší době i fotografování. Stihnul jsem tři fotky, na které se snad dá koukat. Zážitek, i když krátký, byl skvělý a hlavně opět hodně a hodně poučný.

Příště si dám na vás, vy berani jedni opatrní, větší pozor - snad!