Začalo to na dvoře

… anebo název: Když se daří - tak se daří!

Dnes ráno se mi opravdu dařilo. Ani ve snu by mne nenapadlo, jaký zážitek budu mít ještě před odjezdem do lesa. Vstávat se mi brzo nechtělo, takže vstávám o půl páté, tak jako vstávám do práce. Chci jen provést kontrolu fotopastí a jednu umístit ke druhé noře kvůli jezevcům. Vařím kávu, a jelikož jsou rána teplejší, oblékám se na verandě. Přenosím si věci, jdu otevřít vrata, nachystám si skútr a jdu si dopít kafe do verandy. Obloha je polojasná, ptáci už se slítají na krmítko, bodejť by ne, však je čtvrt na šest. Obouvám si boty a jen tak kouknu přes zamlžená okýnka z verandy ven ke krmítku. No, krve by se ve mně nedořezal! Očím svým nevěřím, ale jen chvilku, po dvoře kráčí dva daňci, snad otec a syn?! Jen co se rozdýchám, vytahuji fotoaparát z batohu, pomalu a co nejtišeji otvírám dveře verandy, zkouším hned fotit. Po první sérii fotek teprve upravuji nastavení ve fotoaparátu, sedám na schodek, znovu fotografuji. Ani nevím, co se mi v tak krátkou dobu honilo hlavou, ale daňkům, jak bylo vidět, to bylo jedno. Slunečnice jim chutnala nejvíce, zlikvidovali jí do posledního semínka. Zážitek neumím tady ani popsat, ale věřte, že se klepu ještě teď při psaní těchto řádků. Nevím to přesně, ale zhruba po pěti minutách labužnictví, spárkatá opouští dvorek a mně se do lesa už vůbec nechce. Nejraději bych zasedl k počítači a prohlížel fotky.

Ale ne, pojedu. Musím zkontrolovat fotopasti a druhou dát k druhým norám. Stejně a pořád myšlenky v hlavě směřují k daňkům. Dnes mám odfoceno, ale co dnes?­­ Zase tak na měsíc. Vždycky, když něco zajímavého vyfotím, tak mám zhruba na měsíc utrum!  

Netrvá to ani hodinu od zážitků ze dvora a mám druhý. Konečně se mi povedl našoulat srnec tak, abych mohl pořídit slušnou fotku, aspoň podle mého pohledu. (Nejsem Martin, který prostě umí!) Srnce jsem si opravdu při šoulačce, jak se říká – vychutnal, a patřičně si zážitku užil. Když konečně zvednul hlavu z vysoké trávy, tak i fotky se mi nějaké povedly. Dnes mi byla štěstěna opravdu pořádně nakloněna, myslivec by řekl: Diana i se Svatým Hubertem!

S vycházkou končím, jdu provést kontrolu fotopastí. Spokojeně kráčím lesní, bahnitou cestou a hned za první zatáčkou mi vyběhli dva zajdové. No tak to nemůžu přeci jen tak bez fotky pominout. Zaklekávám okamžitě, ale pomalu, fotoaparát z ramene do rukou dostat není problém, zajíci se chovají jak dva králici z klobouku. Mám dost času pro uklidnění, fotím a v mysli cítím neskutečnou spokojenost a radost z dnešního, musím napsat – nevšedního, úžasného rána!

Závěrem jen stručně – fotopast přemístěna, na druhé fotopasti zjištěno - jezevci mají nepravidelné aktivity u nor, fotografování nejisté. Dnes mohu po dlouhém čase napsat, že jsem velice rád za dva zážitky s jezevci i s liščaty u nor v roklinách.