Znovu za jezevci

Nedalo nám to a po několika dnech jsme se vydali navštívit jezevčí rodinu znovu. Při výšlapu do táhlého kopce nás tentokrát žádná komáří a jiná havěť neobtěžovala, protože se po celodenních deštivých přeháňkách dost ochladilo. V osm večer usedáme na předem domluvená místa, vlastně na jedno, vedle sebe pod šípkový keř o pár metrů blíže k norám. Chvilku jsme si šeptem povídali. Čas se pomalinku blížil k jezevčí aktivitě, když kolem nás proběhly dva kusy srnčího. Vysvětlení se nám dostalo v zápětí, neukázněná ženská si vyšla na procházku se dvěma vysokými psy, jak se ukázalo neovladatelnými, kteří srnčí zvěř pronásledovali. Štěstí bylo, že neumějí držet stopu, tak jako lovecky vedení psi. Po důrazných, daleko slyšitelných „povelech“ se milostivý psi umoudřili a vrátili se k paničce, spíš proto, že ztratili stopu zvěře. Snad, kdybych nevstal, nemávl na dámu se psy, tak by pokračovala ve svých pozdě večerních toulkách přírodou. Otočila se a zmizela kdesi za lesem. My rozladěni touto nemilou, nechutnou událostí čekali dál. Čas se posunul, tmy postupně přibývalo a nad námi těžký šedý mrak ne a ne odplout.

Z ničeho nic jedna pruhovaná hlava kouká ven z nory, za ní už byl celý jezevec venku, po krátkém čase třetí, zřejmě mladý. Chvilku, jakoby se rozhlíželi a pak to začalo. Úpravy nory, hrabání odhazování hlíny, drbání se, asi vyháněli blechy z kožichu, otřepávání se, prozkoumávání okolí a znovu do práce k úpravám nory. Mladý jezevec evidentně neměl zájem něco dělat, pomáhat, bavil se po svém. Dokonce jeden moment to vypadalo, že i na strom vyleze, ale to se jen protahoval, asi jako kočka, když se probudí, líně si protahuje hřbet a přitom se o něco opírá. 

Nádherná podívaná, neobyčejný zážitek ovšem fotit moc nešlo. Večer se snoubil s nocí a fotoaparát si žádal ISO až 6400, zkoušeli jsme nějaká videa, ale kamera si usmyslela ostřit na různé jiné body, na trávu, na kmeny a tak. Houstnoucí tma nás nekompromisně poslala domů. Poděkovali jsme jezevčí rodince za skvělou podívanou a v tichosti se vytratili pryč od nory. Při odchodu jsme si slíbili, že určitě ještě aspoň jednou se za těmito nočními a tajemnými šelmami vydáme.

Třetí den po druhé vycházce zkoušíme štěstí u jezevčích nor znovu. Bohužel, museli jsme okolí nory opustit, vítr nám nedovolil čekanou. Točil se na všechny strany, nemělo cenu noru zavětřovat a tak jsme bez otálení jezevčí ráj zavčas opustili.